I smrt přijme pozvání na dobré kafe

   To pod ním se zvětšuje, to znamená, že letí už slušnou rychlostí a brzo narazí. Ne že by mu dělalo starosti DO ČEHO narazí, protože pád z takové výšky stejně nemá šanci přežít, ale stejně jeho strach ještě umocňuje to, že místo, kam má dopadnout, vře. Představte si vy, jak se řítíte obroskou rychlostí k nenávratnému konci a zamyslete se, jak byste se chovali...

   Měla to být běžná mise. Jenže pak byli ze svého tábora uneseni a poslední týden si jejich únosce vybral každý den dva, které usmrtil tímto nechutným způsobem. Teď měl přijít na řadu on. Nemohl nic dělat. Nemohl se bránit. Byl bezmocný. A teď už jen padal a přemítal o svém životě. Co stihl? Co mohl udělat jinak? A proč to takhle končí? ,,Sbohem, mami. Sbohem tati. Budete mi chybět..."

       ... A nebohý cukřík se nenávratně rozpustil v šálku kávy...