Tak to si od něj určitě něco seženu :)
Díky, ty postřehy jsou spíše hysterické než moudré :), taková všehochuť. Povídka je ve své podstatě taková vykrádačka Thomase Bernharda (s několika mála slovními poťouchlostmi).
Do poslední chvíle jsem si myslel, že celé to filosofování bude samotným obsahem spisu, což by mi přišlo jako vynikající nápad, ovšem i tak...tohle je druhá věc, co jsem od tebe četl a i nyní jsi své moudré postřehy, které se mi naprosto skvěle čtou - celkově mám rád takovou filosofickou, místy až psychologickou literaturu - vyjádřil jakýmsi monologovým způsobem a to mi příjde jako způsob nadmíru vhodný. Myšlenka, odvíjející se od věty: ''V životě nastává bod, od nějž se vše, co mu předchází, jeví jako komické a vše, co mu následuje, jako zbytečné.'', je vrcholem celého díla...No, jde tohle neotipovat? Nejde, protože píšeš přesně to, co žeru a píšeš to výborně a uvědomněle.
Jj, diskuze je, řekněme, zajímavá, od kritiky, po rozbor přes napadání ke katarzi - hotové literární dílo :) Díky za návštěvu.
Mě osobně text pohltil, je to zajímavé pro mě i pro to, že je mi filosofie volná a nemám potřebu pak text motivově pitvat. Takže líbilo. A pak se mi ještě líbila diskuze. Mám dnes líbivou náladu:)
Tož pročs ju z teho nedostal ?! :-)
Jo, šlo z toho dostat i knihu :). Díky
No, šlo z teho asi dostat víc, ale faň.
dával jsem odkaz na tuhle povídku do sekce kritiků
a ten odkaz byl po udělení výběru
takže když na něj někdo klikl, dal i automaticky výběr
Jo, člověk si odvykne a už se nedonutí. To znám .)
také trochu tuctovité, hoci malo to do seba aj niečo nové.
tiež mi vadili, akosi som si odvykol od čítania poviedok na internete, dlhé vety.
Jo, přesně. De facto je tam ta jediná krásná myšlenka (alespoň mě přijde krásná), že nekonečnost možností nás žene k omylům (beztak, že už to někdo řekl).
a2a2a: ne, to byl vtip .), jen jsem si pošťouchl, šťouchám rád. Pokud zalistuješ zpátky, konečně jsem i navrhoval, aby tě zavizovali. Takže v žádném případě to nebyl výpad. Mimochodem rád bych věděl, jak to celé nakonec skončí, rozhodně bych nerad imaginární výběry nebo nějakou krizi redakce. Už teď to dávno přestalo být o textu, začínám být poněkud kontroverzní osoba .)
JDT: rád, že ses stavil. Jo, ono to je asi krapet natáhlé, ve své podstatě se povídka omezuje výhradněna hysterické výkřiky hnané do absurdna. Jak zjišťuji, některé z nich se míjí účinkem.
Ještě k tvé výtce,je-li mířena ke mně, že jsem něco zdůvodnil. Myslím, že má kritika není zdůvodněním výběru, ale pouhým názorem, od počátku jsem si nebyl jistý, zda jsem to byl já, kdo výběroval, ten text už jsem předtím četl, a tak mi přišel povědomý a způsobil mou nejistotu.
Wintere,
ten výběr jsem musel stáhnout, poněvadž ho dal někdo za mně a to je lumpárna, tak alespoň tip.
Akceptuji, chápu, je to vzláštní, jen je docela sranda zdůvodnit a vysvětlit něco, co jsem neudělal. Fakt, nic ve zlém .)
Hm, tak se nám to nějak zvrhlo.
Reka: přesně tak změna perspektivy, jak jsem ostatně již psal, tato povídka se měla od začátku důkladně popřít. Poslední odstavec je završením tohoto popření. Nic z úvah nemůže být bráno vážně, protože do poslední kapky se zde jedná o klišé, všechny úvahy zde (až asi na dvě věty) jsou vystavěny jako popření sebe pro svou otřepanost a prázdnotu. Hledat v této povídce filozofický podtext je, řekněme, silná nadinterpretace. Nebylo-li toto sdostatek zdůrazněno, beru, udělal jsem chybu.
S tím mluvením myšlenek jsem mínil, že je rozdíl mezi tím myšlenkami se ohánět v proslovech a tím je skutečně sepsat, nepovažoval jsem to ostatně za tak důležité, abych toto rozepsal. Příště to bude lepší.
Jo a to "píše Lenc" je prvek vypravěčův pro vypravěče, ale to je vcelku jedno.
píšeš, že je to variace, ale protože sem od bernharda nic nečet, tak to budu hodnotit jednoduše jako povídku.
otravovalo mě to opakování "píše Lenc" atd. snad to tam mělo mít nějaký smysl, ale já ho nenašel. podobně mě rozhodilo ve čtení "mluví své myšlenky" - někde v prvním odstavci - tipuju, že myšlenky se nemluví, a to snad ani ve filozofické literatuře, která tak miluje spojování akuzativu se slovesy, jejichž předmět normálně v akuzativu nemůže stát ("uvažujme problém", myslím, je jeden takový).
myšlenka v lencově dopise (mimochodem, lenc je fajn jméno) je taková dost otřepaná a nijak mě nezaujala, podobně jako její přeexponované podání. v tomhle mě asi nejvíc otravovalo to jeho svíjení se smíchy... já nevim, to každý, kdo si uvědomí "marnost lidského počínání" se musí začít chovat jako idiot? možná je ale tohle právě ta variace na bernharda, o níž nevim, a jestli jo, tak sorry.
vlastně jediné, co se mi na té povídce líbilo, je poslední pidiodstavec. jako by najednou měnil v té povídce perspektivu - celé je to najednou spíš o lencovi, než o té upachtěné úvaze - najednou vidím spíš lence jako nějakýho chudáka, a samotná úvaha je mi ukradená, asi tak. tahle změna perspektivy se mi líbí, tak za ni tip.
spíš bych řek, že je to stvn, kdo tu razí svůj lit. směr
ta povídka mi přijde jasná a vy tu neustále píšete o všem možnym, co v tý povídce neni (nebo to v ní aspoň nevidim)
diskuse jo, ale brát to jako rady.. no nevim
Rozhodl jsem se odebrat výběr a vysvětlím proč.
Měl jsem od počátku nejistotu, že bych zde výběr dával, proto jsem se dodatečnou krtikou k němu přihlásil. Po Stvnově reakci a konzultaci s ním jsem jistil, že i jeho výběr byl zadán někým jiným.
Je to vážná situace, posílám proto avi Dasslerovi a Derovi.
No koukám, že s rozumem jsi docela na štíru. Tady tě myslet nenaučím. Takže radši piš a nefilozofuj. Pokud bys měl zájem, napíšu ti, kde všude děláš chybu. Jinak přeji hodně zdaru.
Ach ta slova:
karikatura: zkratkovitá kresba přehánějící nápadné znaky za účelem zesměšnění; obdobně zacílený literární výtvor; nepodařený výtvor.
To jen časem nám karikatura zdegenerovala snad až do pochvaly a uznání. Karikatura prováděná s milostí už není karikaturou, nýbrž snad až karikaturou karikatury .) Když Kafka kreslí karkaturu Prahy dělá to bez vědomí této Prahy. Základní karikatura je vždy nechtěná z pohledu objektu, který je karikaturován, nikoliv z pohledu autora, který karikaturuje, což jsem ostatně uvedl; rozdíl mezi tím, kdy je objekt autorem zamýšlen coby komedie a kdy je objekt z vážnosti překreslen někým (čřtenářem) jiným proti chtění autora čtenářem z vážnosti do karikatury je bohužel naprosto podstatný.
V důsledku je karikatura postup umělecký při tvorbě, kdy chceme danou věc zesměšnit, a způsobem interpretačním, kdy si čtenou věc proti vůli autora ve své hlavě vykreslíme (přetvoříme) do karikatury, neboť nás k nomu vedou zjevné slabosti a nedostatky.
A mimochodem o Kafkovi ani o tobě jsem nemluvil, takže, jak tihle dva se do příspěvku připletli, to mi zůstává rozum stát.
Nechce se mi podrobně rozebírat uedený text, je skutečností, že některé výtky uvedené v reakcích jsou oprávněné, na druhou stranu je to text, který jak svým zaměřením tak i zpracováním vybočuje z místního průměru, tyhlety autonomně filosofické texty je vždy obtížnější předložit, a já ci cením jednak této odvahy, ale také volby výrazových prostředků, které respektují intelektuální roli hrdiny a docela dobře, včetně častého opakování slova "spis" a v popisech doprovodných dějů se vrací ke střízlivému jazyku a vytváří tak rovnovážný celek.
Ano, prochazky jsou vyborne a prinosne. Asi bych si je mel ale precist znovu.
Problem je vyvoj jazyka a vlastne i umeni, kdy se karikatura pouziva jako metafora a pak, pokud jej clovek zna jej v takovem smyslu, ...
Tak ted kdyz budu chtit neco zverejnit, budu mit problem s kategorii. :] Ale dobre, rozumim.
Ano, tamto je z Eca. Procházky by si měl přečíst každý. Tam jsem také narazil na Nervala.
Jinak co znamená karikatura by mělo být jasné a my bychom ten pojem měli používat v tom smyslu, jaký má a nepřisuzovat mu každý svůj zvláštní smysl. Karikatura je založena na tom, že některé znaky zveličuje a jiné zakrývá, toť vše. Není to hanlivý výraz, je to plnohodnotný umělecký postup tvorby a je to umělecký postup, nikoli postup interpretační, jak se tu možná snažil winter naznačit (
karikatura je za to samovolně bez autorova vědomí kreslena potměšilým sžíravým kritikem, čtenářem).
A pokud se bavíme o povídce, opět bychom se měli bavit o povídce. Vnitřní konflikty patří do rozsáhlejších textů a neříká se jim povídka. To neříkám proto, že bych chtěl bazírovat zrovna na pojmu povídka. Dobře vím, jak to na písmáku chodí. Proto když hodnotím mluvím o
textu. Říkám to proto, že i když chceš psát o vnitřním konfiktu, musí to mít hlavu a patu jinak se ti může stát, že se text bude nepříjemně svažovat na jednu stranu. A mně osobně přijde nevyvážený text, který zobrazuje v podstatě jen jakýsi dopis, který jen velmi nepatrně zasadil do nějaké příčinnosti a zbytek práce nechává na samotném dopise, jehož obsah již do souvislostí nedal. Je to takové vytržené.
Jinak avi pro a2a2a kuliva výběru.
StvN: Osobne si myslim, ze tato povidka je povidkou, absence konfliktu postav nahrazuje vnitrni konflikt a to ze je to nelogicke, nu, reknu, ze mnoho del by nemohlo vzniknout, drzelo-li by se striktne logickych postupu.
A pokud mne zdani neklame, Winter mysli karikaturou neco podobneho, co ty nazyvas sochou. Babylon.
Neco, co jsi napsal, mi pripomnelo Ecca - cetls Sest prochazek literarnimi lesy nebo je to jen shoda okolnosti?
Karikatura je nechtěná? Doporučuji projít se někdy po Karlově mostě. Třeba Kafka skvěle a chtěně karikoval skutečnosti a já se o to snažím také, takže bych řekl, že to máš poněkud pomotané, což samozřejmě neznamená, že neumíš psát.
Je rozdíl mezi komedií a karikaturou, komedie je psána autorem zcela promyšleným záměrem, aby čtenáři přišla vtipná (a je otázkla zda za spolupráve tohoto či jen sama o sobě); karikatura je za to samovolně bez autorova vědomí kreslena potměšilým sžíravým kritikem, čtenářem, jenž vycítí nějakou slabost a jme se jí zesměšnit. Ten rozdíl je naprosto zjevný. Čtenář zjišťuje archetypy postav, načež toto vyloží jako slabost a ve své mysli vykreslí karikaturu, což ovšem rozhodně nebyl záměr autora, který své postavy myslel smrtelně vážně (a už jen tímto jsou v mých očích mnozí autoři nechtěně, podtrhávám nechtěně, směšní).
O to vyznění a styl se přít nebudeme, protože třeba máš pravdu, třeba mám pravdu já a třebas ji mámé oba. Sper čert. Tvůj názor na vyznění vítám, jistě stojí za úvahu, i když nepředpokládám, že se kdy naladíme na společnou notu .)
Ano, vzhledem k životním zkušenostem bych byl s to napsat jen takzvaný román o životě a prozatím to vypadá, že v konzultaci se svým životem bych stvořil jen variace na obvyklá témata, což bych nedokázal dobře. Tak se alespoň snažím zesměšnit prázdno, které jsem zatím neprožil, což už sám je dobrý předpoklad proto ho zesměšňovat - kvalita je věc druhá.
Další při navrhuji odsunout do zpráv, nevadí-li ti to.
Teď jsem si vzpomněl ještě na jednu poznámku, kterou jsem ti chtěl napsat. Je to klasický nedostatek začátečníků, nic proti, ale je to tak. Existují dva způsoby, jak sdělit, že je někomu zima. První je, že to napíšeš explicitně - Karlovi byla zima. Druhý je takový, řekněme, umělecký, literární, napíšeš třeba - Přisunul si křeslo ke krbu. Nebo - zaplnul si límec až ke krku. Ty používáš první způsob. Napíšeš v textu třeba:
Nedokáži žít. Nedokáži nic.
Ale přitom text sám o sobě, nebo lépe postava, ve čtenáři nevzbuzuje ty pocity, které bys asi chtěl vzbuzovat. Jestli mi rozumíš.
Jinak to co píšeš v odpovědi jsou tvé názory na tvorbu, takže o tom se nemá smysl přít, pokud se rozcházejí. Akorát se mi zdá, že jsi se trochu zamotal. Na začátku píšeš něco o absurditě a směšnosti a v zápětí píšeš, že se ti nelíbí, jak se ty příběhy ze života zvrhávají v karikaturu, což jsi ale v zásadě prve napsal, jestli jsem to pochopil dobře, že je tvým cílem. Pak jsem nepochopil souvislost archetypu a karikatury, to jsou tak trochu protichůdné pohledy. A nakonec, já jsem neříkal nic o zachycování života, nýbrž o tom, že tvůj text je pro mě prázdný a ta práznota mi připomíná ten případ, kdy autor nemá vzhledem k životním zkušenostem co říct.
Jistě patos. Otázka je, nakolik zůstává patos, je-li hnán k naprosté absordnusti, k bodu, kdy se "přeroste a zhroutí" a začne se jevit jako "komický". Ne, tato povídka není myšlena vážně, žádná z těchto úvaha není myšlena vážně. Patos je výsledek neschopnosti vyjádřit se, tato povídka je obsahově o neschopnosti vyjádřit se, proto používá ty nejobehranější prvky, kterýžto vztah, předpokládám, si domyslí sám čtenář; nechci čtenáři podsouvat "tohle je pravda, tento výklad je jediný správný", vy tomu tiše přihlížejte, nebo jednou za čas odkývejte jako že jo, tohle znám ze svého života.
Další otázka zní: o čem že by hovořil Lenc? O obsahu svého spisu, nebo o svém ztroskotání, jenž je finální pointou, nakonec i obsah průvodního listu? Hádám, že o obsahu. Proto jsou zde odrážky - myšlenka spisu vyjádřeny jen heslovitě, proto je zde rozebráno pouze ztroskotání, z myšlenek spisu zde zůstaly jen črty.
Také podotknu, že členění dopisů mimo text ze zásady neuznávám, pokud není opodstatněno tím, že pisatel je již sdostatek představen, což v tomto případě rozhodně není, pokud nebude zájem, nebudu uvádět proč.
Stejně tak je mi protivná veškerá ta takzvaná snaha "zachytit život", o které píšeš, jenž se povětšinou stejně zvrhne jen v "karikaturu zachycení života", do archetypů Šíleně velké lásky, Dobrého přátelství, Pusté prázdnoty, Rozervané duše (protože nic jiného z toho stejně nekouká), jak jsme svědky u mnohých modernistů (nic proti modernistům obecně). Existuje však způsob jak ze suchého konstatování "tohle je život" udělat text, který bude útočit na čtenáře vším, co by v jiném textu působilo nepatřičně až směšně; bude toto nepatřičné až směšné přetvářet do zcela protikladných hodnot. Z existenciálního patosu se za přispění čtenáře (který není divákem, nýbrž činitelem) stane vrcholná černá komedie s naprosto zjevně jiným obsahem, než který je v textu přiznán. Ano, tento způsob mám rád, byť jsem ho, přiznávám, sprostě obšlehl.
Jistě, naše představy se elementárně rozcházejí, o tom žádná, jak jsme se častokráte přesvědčovali, ale to ani jednoho z nás neopravňuje upírat ideály toho druhého. Četl jsem tuny knih o takzvaném životě, stejně jako tuny knih vystavěných jen na úváhách a další tunu knih, které tyto úvahy přetvářely do zcela nových tvarů. Líbí se mi více ten třetí způsob, alespoň prozatím.
Závěrem bych chtěl vyjádřit lítost nad tím, že ti někdo naboural účet (hned od začátku mi tvůj výběr přišel krajně podezřelý), navrhuji také, aby byl kontaktován a2a2a, jehož výběr se zde objevil taky bez kritiky.
A kde je ta povídka?
Vážění pánové, vážení kritici, předem mého dopisu bych rád sdělil, že s tím, kdo se mi naboural na účet a dal tohle dílo do výběru, přestávám komunikovat až do odvolání. Nenapadá mě, co by dotyčný měl udělat, aby si mě udobřil. Myslím to vážně. Takové chování mi přijde nehorázné, i kdybych nakrásně s výběrováním tohoto prologu souhlasil.
Největší potíží textu je jeho neexistence, neboť průvodní dopis není povídka a nikdy nebude povídka. To, na čem má být povídka založena - konflikt postav, děj - tu není. Průvodní dopis navíc ani není průvodní dopis, ale část Lencova spisu, což je neuvěřitelné čili nesmyslné. Pokud by Lenc skutečně napsal rozsáhlý spis, tak by patrně nic nevysvětloval v průvodním dopise. Navíc kdyby se s dotyčnou osobnou často vídal. Nesjpíš by napsal jen: Tady je to, o čem jsme hovořili. Tohle mě zklamalo, protože začátek čtenáře rozhodně zaujme, čtenář, to jako já, čeká a nakonec je text pryč a on se nepohnul z místa. Sám jsem se přesvědčil, že postavit povídku na myšlenkách, úvahách nebo si to nazvěte každý po svém, není šťastný nápad. To pak povídka stojí na ničem. A taky ten patos. Ten by se dal krájet a prodávat ve velkém. Žádná protiváha.
Jinak ke stylu musím říct, že je poměrně dobrý a má velký potenciál. Snad jen oprostit se od toho patosu a spíš se jaksi uzemnit. Nelíbilo se mi ohlašování, že Lenc zmiňuje, podotýká a bůhvíconěco, nejlepší by bylo ten dopis oddělit od textu a nechat bez komentářů, protože nakonec, komu ty komentáře směřují? Proč vlastně ten jakoby uautor napsal takový text, komu ho dedikoval, komu patří jeko komentáře?
Poslední věta je z celého textu asi nejdůležitějí a pokud o tom někdo pochybuje, pak má problém:) v dobrém.
Wintere, máš výborný styl, máš myšlenky, nápady, potenciál, zajímavé postavy, ale zjevně nemáš o čem psát, což není nic neobvyklého, prostě jdi ven a žij a pak se s námi poděl o postavy, které nebudou jen tak pózovat jako sochy v parku a střílet po nás neviditelnými myšlenkami. Byla by škoda toho, že jsi jeden z mála písmáků, který u psaní přemýšlí, nevyužít k napsání nějakého vyváženého příběhu. Víme, že to umíš.
Hodně zdaru všem a neděljte z komárů vembloudy.
tak to je fajn
tak to je fajn
Přiznám se bez mučení, že opakování mě fascinuje .)
jo, tohle je dobrý dílo, dá se říct, že konečně něco literárního, zde na písmáku, ale je tam mnoho opakování, moc slov navíc, je to přehlcené, a to je škoda, protože jinak bezva čtení, bezva nápad a bezva pointa..
Kvalitní reakce.
Chápu, na co odkazuješ, neupírám textu komplexnost. Naopak, ta mě nemálo těší. Ze současných prozaiků na písmáku máš dle mého rozhodně nejlíp našlápnuto.
Jenom ještě špetku soustředěnosti to chce, a vybrousit styl, přijde mi. Tomu se ale s časem stejně nevyhneš, takže stačí jen psát, přemýšlet a zase psát.
(-> pojď mezi oblíbené)
Díky za kritiku, zapřemýšlel jsem si nad ní. Jenom je otázkou nakolik jde právě o mylšenku a jistotu spisu a nakolik jde právě o Lence, jak píše Pozorovatel (a nakolik je syntéza/analýza záležitostí spisovatele a Lence spisovatele). Příště se to snad pokusím nějak ostřeji vymezit jedním z těchto směrů. Jinak hegelovská spirála mě vždycky dostane, časem vždycky sklouznu (či Lenc) ke kategorickým prohlášením podobného charakteru, které s ní stojí v ostrém rozporu .). Rozhodně díky za inspirativní kritiku.
Čárku opravím, ona tam stejně nechybí sama.
Ten spis v čase rostl a bobtnal? Případně stagnoval?
Pokud ano, tak se nedivím, že si to Lenc štrádoval přímo k šílenství a ještě dál. Balancoval na hranici mezi analýzou a syntézou; hledal harmonii v šíři věcí, kterou nemohl obsáhnout.
Přečetl jsem už spoustu povídek/dokonce knih, které stavěly na syrové analýze a ty lepší částečně i na neohrabané syntéze. Ani jedna jediná syntézu nepreferovala - vždy (i přes mnohé slibné začátky) autor uklouzne a začne vkládat aktivní energii do analýzy místo toho, aby analyzoval intuitivně a energii vkládal do syntézy, která by mu sloužila jako ten nejpřesnější "kontrolní součet".
Tady je to právě tak. Přestože je mi námět blízký, některé myšlenky respektuji pro jejich inspirativnost, stále nevidím žádné pevné vývody, žádné výsledky či jistoty, které by text přinášel. Jen čeří hladinu.
Takže ano, četl jsem rád, děkuji (*), na druhou stranu věřím, že nepřestaneš přemýšlet a začneš se ubírat jedním směrem bez onoho neustálého nadbytečného ustřelování jinam.
Jen tak mimochodem, napsal jsi:
"V životě nastává bod, od nějž se vše, co mu předchází, jeví jako komické a vše, co mu následuje jako zbytečné."
Stavíš tu větu tak, že z ní vyplývá, že tento bod je finální. Není; následuje ještě právě jeden, a to zcela opačný. A po něm následuje zase tento. A po něm... hegelovská spirála jak vyšitá; pozor na ni, je to moc chytře vymyšlený koncept a funguje perfektně.
Mimochodem, minimálně jeden pevný bod podle mé zkušenosti existuje - totiž od jistého bodu se s každým průchodem onen "poloměr spirály" začne zužovat (snad od samého začátku? splývá nakonec do jednoho bodu?).
(a před "jako zbytečné" má být čárka)
Filozofické myšlenky-"naservírované" čtenářům, neholdujícím příliš filozofii... Moc dobrý-jako ve většině případů líbilo.*
citaci ti říkají, že postava má ráda antiku:)
a jaký starý?? ty nikdy nebudou starý, základy nesestárnou tak lehce jako omítka
citace autorů ukazuje na povahu POSTAVY, ne wintera:)
poslední věta mi říká, že celou tu dobu nešlo o nějaký spis, ale o lence, přítele vypravěče
a ono je vždycky dobrý nakonec čtenáři ukázat, že celou tu dobu šlo o ještě něco navíc
- to je další z možností výkladu, což jsem psát nechtěl, é
Díky. Radějc nic nedodám, abych nevypadal vstřícně, počkat, no ehm...no nic.
S tou poslední větou je problém, protože ve své první polovině nutí čtenáře aby se zamyslel nad čím se to zamyslel ten pisatel, v druhé polovině to však prozrazuje.
juyce je mimo:)musim si rýpnout
že cituje, znamená, že používá jen dalších literárních prostředků.. rozvíjí své myšlenky.. ukazuje sečtělost, vzdělanost, zpestřuje text ! a to je dost důležitý, pokud píše právě o tomhle
povídka je natolik krátká, že těžko může nastolovat nové myšlenky, natož teorie
tahle povídka výborně zachycuje příběh, momenty, přemýšlení autora spisu, atd. atd.
ty budeš mít, wintere, problémy se čtenáři:) páč se čteš pomalu a to internetovej čtenář nemá rád a je pracný se dobrat závěru, že tenhle "pomalej" styl má nejen odůvodnění, ale hlavně kvalitu
k závěru: určitě neškrtat poslední větu - správně uzavírá a navazuje na začátek
pokud něco změnit, tak jedině připsat:) a to kvůli tempu povídky
pokud je rozvláčná, neuspěchaná, tak by si zasloužila i podobně laděný konec - ale to je jen můj pocit, na to je potřeba víc čtenářů
já bych si např. představoval, že na konci bude pár vět, po kterých bude chtít čtenář číst Lencův spis:)
Bernharda neznám, podotýkám nebo spíš varuju:) nemám tenhle styl rád
ale to nebrání domněnce, že jsi fakt dobrej.. jen na můj vkus příliš vstřícný ke čtenářům.. to já nemám rád
čus:)
Jo tohle oživení jsem ukradl právě Bernhardovi, bez něj by ten text byl naprosto zbytečný, jak říkáš nudný. Je fakt, že Bernhard uživál jenom "píše Roithamer" a toto úsloví je klidně 20x na jedné straně, což působí snad ještě lépe, až hudebně. Za "nastiňuje se omlouvám". A díky za kritiku.
Libi se mi to, na neco tak "nedejoveho" je to docela dobre napsane. Ze zacatku to "pise Lenc", "popisuje" atp. mi prislo jako dobre oziveni jinak trochu monotonniho textu, ovsem, kdyz se tam podruhe objevilo "nastinuje", dost mne to vyrusilo. Ale to je malickost.
Temi citaty mi to neprijde neoriginalni, spise tomu dodavaji na vaze.
Díky za kritiku. S tou poslední větou mám taky problém, jednou jako že jo, podruhé že ne. Těch "myšlenek a spisů" tam asi bude skutečně (i když za "spisy" si docela stojím). A s originalitou jsem naštíru věčně. Každopádně díky.