PŘISTIŽENA

Od blízkého člověka dostala jsem ten přístrojek. Elegantní. Snad někomu může připadat perverzní. Není ale. Stačí jen správný pohled na lidskou přirozenost. Nic víc, než vhodně tvarovaný masážní strojek. Masáže působí vždycky úlevně.

Spása osamělých žen. Já nebyla osamělá. Jen už příliš dlouho "sama". V malém bytě na břehu oceánu. Mými jedinými společníky byli dva malí chlapečkové. Můj syn a můj synovec.

Uprostřed noci, když už jsem moc dlouho nemohla usnout, vzpomněla jsem si na přístrojek.

Fungoval.

Z ticha se náhle ozval hlásek.

- Co to je?

Lekla jsem se příšerně. Prudce strojek vypnula.

- Asi někde někdo něco vrtá...vrtal.

Pak zas dlouhé, předlouhé, ticho. Já znovu našla odvahu, abych posléze mohla nalézt i klidný spánek.

V tom, podrážděně, do zvuků blížícího se přílivu:

- Není to vrtačka! Vím, co děláš!

Ztuhla jsem. Hlasitě polkla naprázdno.

- Holíš si nohy!