červená a modrá

Zůstali v tiché chodbě

dívala se nadmíru zasněně

"Nerozumím Ti"  

pokusil se opět hledat ve zdi to, co její oči.

"Je to jako podzimní strom, nebo strom v podzimu, na podzim" 

trochu se nad tím pousmála

viděla holé větve, ve kterých si právě hrálo její Já

"Nerozumím Ti, proč to děláš?"

chvíli váhala a pak  zavřela své Dveře

"Co dělám?"

konečně ho viděla

on sklonil hlavu a na okamžik to vypadalo, že bude znovu dlouho mluvit

"Měla byses vrátit"

její hluboké oči se teď  zdálky  trochu zaleskly

"Proč nevidíš ty stromy, chtěla bych.... ne, vlastně nevím.. nevím, mrzí mě to"

ani se už nezachvěl, už ho nepřekvapovala  jako dřív

kouzlo zmizelo a on cítil jen únavu zevnitř

"Co ode mě vlastně chceš, co ode mě čekáš, proč to říkáš.. nemůžu tak žít dál"

opřel se o zeď a zvrátil hlavu

"Týrám Tě?"

zeptala se klidně

šeptal

"Ano.. jsi jinde, úplně, často... pořád"

otočil se

"Odcházíš... já vím"

řekla to dřív než on

odcházel pomalu, ale neohlédl se

otevřela znovu své Dveře a sedla si pod strom...

jinde... úplně... tak často... napořád...