Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivot je takovej
Autor
evussa
Život je plný různých věcí. Věcí hmataltelných, viditelných, věcí jež můžeme slyšet, ale i těch které vnímáme vnitřním smyslem. Život je plný lidí. Lidí mladých, starých, malých, velkých ať tělem nebo duchem. Lidí dobrých i zlých, lidí prostě různých. Zpestřují nám, všechny tyto skutečnosti, náš obyčejnej den. Dělají naše dny tím, že existují, neobyčejnými dny. Život je takový, jaký jej chceme mít. Je pravdou, že někdo má dostatek čehokoliv a jiný zase ne. A mysleme již na hmotné věci nebo ty nehmotné, duševní....všechno je to jen o tom, jak na všechno nahížíme. Znám lidi zdravé, jejichž život naplňuje jen smůla a nemají příliš štěstí ve vztazích s jinými, nedaří se jim pracovně, finančně i kytka která jinde kvete jim nerozkvete. Znám lidi, kteří mají senzační rodinu, přátele, práci, ale zdraví jim neslouží, aby všeho co mají užili. Jenže všechny ty lidi spojuje právě ten život. Musí v něm žít, nemohou si vybrat jinou cestu. Někteří zatrpkle nesou tu tíhu. Ale více z nich se dokáže povznést nad to trápení, nad neradost, nad smůlu. Perou se za své krásné dny a bojují za svůj kousíček toho „pokakanýho štěstíčka“seč jim síly stačí. A taky jsme jen lidé. Děláme chyby. Jsem přesvědčená, že to je moc dobře. Každá naše chyba nás poučí. Dá nám zase kousek toho poznání sebe sama. Dá nám kousek chuti jít zase dál. A ať se nám stane cokoliv a máme se jen trochu rádi, nebo dokonce máme rádi upřímně někoho jiného, vždycky na tom nepovedeném najdeme něco dobrého. Nadarmo se neříká, že co tě nezabije, to tě posílí. I když se člověku chce někdy všechno zabalit, vždycky se dá najít nějaká pitomá maličkost, pro kterou je potřeba se ještě trošku vzchopit a vydržet. Aspoň ještě jednu hodinu, jeden den, jeden týden......protože: i za jednu vteřinu, může se stát mnohé! Jediný úsměv, zablikání hvězdy, jediný tón ptačí písně, závan jakési vůně, vzpomínka, zabušení srdce....náhle uvidíme věci jiné. To šedé se náhle stane barevným. Chladné teplým. Smutné veselým. Všechno ostatní se náhle mění. Na světě, v životě, není tolik věcí pro které bysme se měli vzdát. Tenhle náš svět, ve kterém žiju i já, nám dává tolik, tolik....a my nemáme čas na krásno, laskavo, veselo, kterého je tolik, tolik.....
Všechno v životě má svůj smysl. A kdo myslí, že je to nesmysl, nemyslí, je línej myslet. Všechno v životě má svoji váhu. A kdo by to vážil, ten se nedováží. Nerozvážně by dal závaží na druhé rameno vah. Všechno je vyvážené. Všechno v životě má svůj čas. Ten kdo stále honí čas, nikdy nemá na nic čas, tak snadno propásne ten správný čas na to smyslné, vážné, včasné pro co vlastně žije.