zzz

:)

:)

to StvN: četl jsem tvůj rozbor na haiku.cz a nemyslím, že bys té problematice rozuměl, byls v některých momentech úplně vedle jak ta jedle. Takže pro Tebe klidně nepíšu, kritiku.

Ne, nepíšeš.

to StvN: ne, píšu.

avi

v tom tkví přece ta pointa, jako malí kluci jsme si krátili dlouhou chvíli při čekání na vysvědčení tím, že jsme si navzájem ježili vlasy (vědomě) a taky holkám pochopitelně. Jenomže jsme při tom zároveň byli napnutí jak to vysvědčení dopadne a co bude následovat doma, takže se nám zároveň "ježily vlasy" spontánně, vlastně dvojnásobně, a některým rodičům se ježily vlasy později doma, takže vlastně trojnásobně, a o tom to mělo být, o té paradoxní a bezděčné symbolice při hře dětí s deskami na vysvědčení.

Haiku říkáš?

Ruce se potí jaksi samovolně, autonomně, řízeno je to sympatikem, víš? ale vlasy se Ti zježí proto, že tam musíš něco dodat - tu složku se statickým nábojem, tam nestačí jen pohled či pomyšlení na vysvědčení.. Pro mne to žádný přesah nemá. Dáš si to na hlavu a zvednou se Ti vlasy. Nic víc. Ale možná na ten náboj někoho přitahuješ?

:-)*

:-) Někomu se zježí vlasy deskami, někomu samy nad tím, co je v deskách...

Oakbark: Abych byl korektní - asi stejný, jako Tvoje zpocená ruka. Někomu se potí ruce a někomu "ježí vlasy" od samé radosti z očekávání co přijde.

Oakbark: Na to, že jako píšeš haiku, máš tedy chabou fantazii.:-)

nech na hlavě

Mnnoo, a jakej to má přesah, pokud pominu odstávající vlásky Tvé frizůry..??

:o) jo, okamžiky vyndavání toho cáru papíru z desek před našima patřili mezi mé nejoblíbenější činnosti - celý půlrok jsem se na to vždycky hrozně těšil...

Hm.. nevím proč, ale mě to nějak zvlášť nebere. :-(