XIV

Na balkóně zvonkohru roztáčí vítr
a vleklé záblesky promítá na ní soumrak mizící ve vteřině
Docela jiný podzim než jsem si zažil
Se náhle zjevuje
v hlavě zvrácené nazád  Plné vizí

Do očí spadly ti vlasy - nebo nikdo
a možná tančí aby si schovaly nohy
Zase jednou zapřít si své vlastní člověčenství
Do očí spadly ti vlasy
pro další už se nesehneme
protože nevíme jestli můžeme najít řeku
a nebo trochu temnoty ve světle
přehozeném ledabyle přes sedačku
když lopatek dotýkají se pozvolna

Na zádech vytlačené opěradlo
nebo prsty co já vím
smekají se o další
a nakonec ustřihnem se u kořene
a jenom palec malíček palec a malíček
zůstane na pocit
Ale i to stačí když víš kde se dotýkat

Voda a nebo prasátko odrážejí se
a zrcadlí a mihá se mi před zraky ten podzim
jeho soumrak z pátého patra panelákového světa
Hlava v oblacích trochu přimhouřit a vmodře zapadá za komín
si hejna dobrých ptáků -
řekla - jsi - a bylo to dobré

---