Za kouřem vína

*

(avi)

Názor nemůžeš popírat, můžeš mu oponovat, vyvracet ho, polemizovat s ním, ale názor zůstane nepopřený, neboť právě proto je to jen názor, nikoliv pravda. A když už chceš říct něco ve smyslu, že jsem arogantní, zkus to jednou říct otevřeně. Třeba to pak bude dávat aspoň nějaký smysl.

Omezenost spíše spatřuji ve způsobu popírání jiného názoru. Gramatické rody nevytýkám, nicméně na mne působí v této podobě křečovitě.

Druhá sloka blbá. Je to sice vyložitelné různě, ale proč to tak neříct. Věšák a peřina nejsou blbé, blbé je spojení "věšák času" a "peřina věků", zvlášť takhle blízko sebe. I když i nebýt peřiny, už na začátku působí "věšák času" jako příliš násilně básnická vazba. a2a2a: předně jsi jako obvykle vztahovačný, protože jsem netvrdil, že někomu něco vnucuješ. A pokud Ti stačí, že není spojitost mezi čelem postele a obkladem, abys tu možnost zavrhl, pak to jen znovu dokládá tvou omezenost při vnímání poezie; vytýkání rozdílných rodů u "začalo" a "rudý opar" jakbysmet.

katugiro, předně nic nikomu nevnucuji, a na rozdíl od tebe nevidím spojitost čelo, jako čelo postele - už ani pro obklad se nechtělo. A krom toho jsem tento obraz především uváděl do jiné souvislosti A autorce děkuji za vstřícné přijetí kritiky.

kat: nene, kdepak, žádná smůla :-) Takže druhá sloka blbá? A věšák a peřina taky?

ále, zase jsem napsal kritiku příliš pozdě, až po autorově autokomentáři... moje smůla

Pro mě je to vydařená báseň s několika klopýtnutími v místech, kde se zbytečně rozvíjejí obrazy, které působí i tak dostatečně, a v jednoduchosti je síla (ovšemže ne vždy); ale dost dobře neumím tenhle pocit ilustrovat. Snad leda celé "Už ani pro obklad / chodit se nechtělo.", ale víc jsem to cítil třeba ve druhé strofě - hlína, dušení, peřina (vlastně i pozdější "leštění koster"), ve spojitosti s tím, jak necitlivě je v úvodu použito přívlastků (předpokládám, že a2a2a měl na mysli metafory "genitivní", v poslední době na tomto serveru nadmíru oblíbený termín :) ) - věšák času a peřina věků. Nadmíru mi vyhovuje nenásilné vytvoření atmosféry skrz rudý opar, peřinu a starobylou postel, zaprášená svatební alba a štěkajícího psa. a2a2a: myslím, že "pod čelo" chápeš zbytečně zjednodušujícím způsobem, zvlášť když byla v předchozí strofě zmínka o starobylé posteli. Tady bych autorovi nic nevnucoval...

a2a2a: Ano, je možné, že znáš, já jsem rozlezlá všude možně :-) Jinak té obraznosti jsem si vědoma, snažím se to trochu krotit... Ale věř, že každá tam má své opodstatnění - pokud má stejný význam, pak na sebe navazuje... a "pod čelo - nechtělo" vzniklo naprosto neplánovaně, já totiž rýmy vymýšlet neumím:-) Ale nejspíš to překopu, protože mi to taky přijde trochu afektovaný... A úvod - no... (to) víno začalO prskat (ten) opar... Je mi jasné, že ta báseň nestojí za nic, ale právě proto jsem ji sem dala, abych věděla, jak dál... A velice děkuji za skvělou kritiku, přesně tohle jsem potřebovala, fakt díky :-) Protože právě tohle mě šíleně posouvá dopředu, máš můj veliký vděk. to all: ostatním patří také velký dík za komentáře :-)

...ja ten text citim....a to dost hluboko "do sebe"... "uz ani pro obklad chodit se nechtelo"....znam(e) ...snad...jakas marnost tu poletuje a hlavne useda...ja vidim jak malej film...a konec se psem zvukovej....krasne za tim sustenim a "fukotem"...**

mám jen nejistý dojem, že autora znám z jiného serveru, ale třeba se mýlím. Na básní je sympatické to, co se ji stalo i osudným. Snaha o obraznost i její kontinuita, ovšem zároveň je zde nadbytečné mnoho tzv. genetivních metafor, které ve snaze text ozvláštnit současně dusí myšlenkvou plynulost při čtení. některé zde nemají žádné opodstatnění a navíc zavání klišovitostí, např. ...starobylá postel... stejný význam je již obsažen v ...pod peřinou věků..., nebo svatební alba. Také se mi nezdá účelové a nepřirozené ztvárnění ...pod čelo... namísto přirozenějšího do očí, ale nejde o to napsat ...do očí..., ale oto, že se v zápětí ukazuje účelovost obrazu ...pod čelo.. ...nechtělo... Také úvod básně je gramaticky křečovitý ... začalo (to) prskat... ...rudý (ten)opar. Metafora se psem ři trošilinku jiném ztvárnění je rozhodně hezký nápad.

Brrrr. Působivé.*

jak dusně bylo, když všechny úlomky usedly pod čelo *