Plandám

Cyklus Poetická férie. (Je starší, přesunutá sem ze Standy_Grosse)

Plandám si jen tak po městě
hledám tvý sousoší
vytahaný kšandy za mnou hrnou kupku písku
metaři ještě neuklidili po zimě

Vlastně ani ty kominíci letos moc nezabrali
z baráků táhne se mastnej kouř
kterej nevadí snad jen mašinfírovi
a tak s tím vlakem uhání dál a dál

Nezastavujeme milá paní!

Věřím vám že je to sešup
ale opravdu pro vás nemohu nic udělat
Helejte nebojte se
támhle se to klesání už zmírňuje.

A holubi flegmaticky serou na střešní tašky
a i ty sousoší který jsme nenašli

Chtěl jsem být vzorem pro jednu sochu
sedával jsem strnule a čekal až se sešeří
teprve potom jsem dostal svoji gáži
a umělec byl také spokojen se svým dílem
přestože ze zvlhlého pískovce
denně neodsekal víc než pár kil kamení

Taky bych si přál trochu shodit
jako ta socha
ale taky bych nechtěl být sám.
Představa, že mě někdo vysochá a budu třista let
koukat někomu na barák je děsivá.
Akorát holubi na tebe serou furt stejně flegmaticky
rozpouštěj ti vysochaný vlasy a vhání kamenný slzy do očí

Jen kočky z toho maj srandu
stejně jako tvý myšlenky
hrajou si na slepou bábu a honěnou dohromady
nechtěj usednout
jako prach na mejch skleničkách co rači neutírám
mám jich málo a co kdybych jednu rozbil
už by to nešlo k sobě
nebyl by v tom řád

K čemu ale je strach?

Když to nezkusíš, nikdy se nedovíš jestli by to stálo za to

---