XV

Juditin most prší

Loučíme se ve větru
a vlasy cuchají nám
Vlaky okolo projíždějící
Vžžžžžžž Vžžžžžž
Vyprávím ti o světlech města
a oba víme že na smutek
si společně posvítíme
Vžžžžžžž Vžžžžžžžž

Záclony v okně vlají

A ty mně posloucháš
a vše chápeš
přesto mlčíš
Šššššš ššššš
Och jak je samota
racionální
pod zvětšovacím sklem piva
Ššššš ššššš

Seděli jsme v mísnosti
a mezi námi v dlouhých ramenech
schlo rozvěšené prádlo
Všude plno páry
usedající pozvolna na saka lidí

Pozoruji dva zamilované lidi na autobusáku
tisknou se k sobě - křehce
a prožívají onikající chvíle štěstí
Oba jsou oškliví a tak beznadějně průměrní
ale svět to je pouze jejich
k neopsání

A chladný je most
Juditin most
vrhá vlhké kočičí světlo
z kluzkých hlav a ze spáru
zastřeně sálá
Kap kap kap
v rukávech podřimující bílá mlha
Juditin most je tiché místo
pro strnulé tváře
a noční
ranní směny
plné mléka a cinkotu hlasů

Odjíždíš Pozoruji tě a vím že
Vše podstatné už jsou pouze zvuky

---