ČTYŘKOLO

Čtveřice postav v cyklistických oblecích a helmách seběhla schodiště do sklepa a zanedlouho došla před jeden ze sklepů.

„Tak pánové, představuji vám čtyřkolo!“ pronesl David, když odemkl a otevřel sklepní dveře. A všem se naskytl pohled na podlouhlé kolo, které vypadalo podivně.

„No nazdar!“ vyhrkl Lukáš, když jej vytáhli.

„Co je to za kolový monstrum?“ otázal se Petr.

„Jaký monstrum? Musel jsem ho dát do kupy a vylepšit. Na tomhle kole před mnoha a mnoha lety jezdil můj děda se svými bráchy,“ pronesl David.

„No tě pic! Každá sedačka jiná, šlapky nejsou stejný, blatníky taky ne,“ zkonstatoval Patrik.

„Co byste chtěli? Hlavní je, že je pojízdný. Musel jsem použít díly z různých kol,“ řekl David.

„Co ty dvě vobří baterky na řídítkách?“ vyhrkl tázavě Lukáš.

„Chtěl jsem, aby to kolo vypadalo originálně, a abychom při nočních jízdách dobře viděli i byli viděni.“

„Ježišmarja, proč si na dráty dal tolik vodrazek?“ zeptal se Petr, když se zadíval na obě kola, která byla plná žlutých odrazek.

„A co ty dva zvonky na řídítkách?!“ užasl Lukáš.

„Tohle není přeci normální kolo. Tak právě proto,“ vysoukal ze sebe David.

„Proboha! Co je to na tom zadním blatníku?“ užasl opět Petr, když se zadíval na mohutný nosič.

„To je nosič ze starý motorky. Hodně se na něj vejde a je bytelnej,“ řekl David.

„A ty zpětný zrcátka jsou taky z motorky?“ otázal se Lukáš.

„Taky. To je originální, ne.“

„Až moc!“ mínil Patrik.

„Panenko skákavá, ty jsi na tohle čtyřkolo namontoval i motůrek!“ pronesl užasle Lukáš.

„Já to kolo maximálně vylepšil. Dokážete si představit tu jízdu na něm? To bude něco úžasnýho!“

„To teda bude. A nechceš z tohohle kola udělat třeba i létající kolo?“ zeptal se Patrik.

„Takovej blázen zase nejsem. Tak jste si to kolo už prohlídli a vzhůru tedy na sborovou kolo jízdu!“ vyhrkl David.

„To teda bude jízda. Dokážete si představit, jak na nás budou všichni čumět? Budeme středem pozornosti všech na sídlišti!“ mínil Lukáš.

„Třeba sbalíme nějaký holky,“ řekl Patrik.

„Každopádně bude sranda!“ pronesl Petr.

„Legrace musí bejt. To kolo má všechno, co má mít. My jsme taky voblečený, jak máme být, tak nevidím žádnej problém,“ zkonstatoval David.

„Já mám vobavu, že se někde vymázneme nebo se nám tohle kolo někde rozpadne,“ řekl Lukáš.

„Nemaluj čerta na zeď! Jdeme to kolo vytáhnout nahoru!“ pronesl rozhodně Patrik. A zanedlouho všichni čtyři nesli čtyřkolo po schodišti do přízemí.

„Teda tohle je snad nejtěžší kolo na světě!“ hekal Petr.

„Když s ním budeme pravidelně cvičit, tak ušetříme za posilovnu,“ řekl ironicky David.

„No nazdar. Jak ho dostaneme ze schodů?“ pronesl tázavě Lukáš, když se ocitli na konci schodiště.

„Nějak se s ním musíme vytočit,“ mínil Petr.

„Hlavně vopatrně!“ ozval se David.

„Mám nápad. Nadzvedneme ho co nejvejš a přendáme ho přes konec zábradlí!“ navrhnul Patrik a hned došel za ono zábradlí. A tak za chvíli se za změti čtyř hlasů podlouhlé kolo přesouvalo. Vzápětí se však ozval sborový výkřik, pak rána, po které na podlaze ležela nadávající čtveřice postav a na nich čtyřkolo.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI