NETYPICKY V TELEVIZNÍ SOUTĚŽI

Už ani nevím, jak se to stalo, ale nějakým řízením osudu jsem se dostal mezi diváky jisté televizní soutěže. Už můj příchod do studia vzbudil menší pozdvižení, jelikož mi zůstala v ruce klika od dveří a zároveň jsem trochu klopýtl. Moje snaha neudělat kotrmelec skončila saltem, po němž jsem se ocitl u kamery. Má hlava se ocitla zaražená v její přední části a ten, co stál za kamerou, se držel za nos a nadával.

„Co je to tady za bordééél!“ rozkřičel se přiběhnuvší muž.

„Já mám, teď rejžo nos jako kliku od blázince!“ vyhrkl kameraman.

„To mě nezajímá! Tady bude pořádek! Nebo si z vás udělám fackovacího panáka!“ vykřikl režisér a rozpřáhnul se výhružně pravou rukou. Já jsem se raději mezitím odplížil a za chvíli jsem seděl na pohodlném křesle, z něhož byl hezký výhled na celé studio.

„Co tady děláte!?“ osopil se na mne muž v obleku.

„Sedím tady,“ zněla moje odpověď.

„Tady ale sedět nemůžete!“

„A proč ne? Tady se mi líbí sedět.“

„Tady budu já!“

„Já tu nevidím žádnou cedulku, že je to tady pro vás rezervováno.“

„Já jsem moderátor! Tohle místo je určený pro mě!“ vyjekl naštvaně muž.

„Aha. Jste mi trochu povědomí. Teď jsem si vzpomněl, že někde o vás psali, že vám to moderování moc nejde.“

„Co si to dovolujete!“

„No co. Já to četl. A říká se přeci, co je psáno, to je dáno.“

„Okamžitě vypadněte!“ rozkřikl se moderátor, jenž začal být v obličeji brunátný vzteky.

„A kam mám vypadnout? Tady není nikde žádné okno. A nechcete, abych vám s tím moderováním pomohl? Já jsem dost výřečný člověk.“

Moderátor začal vypadat jako papiňák před výbuchem a záhy se na mne vrhnul. A tak jsme se začali honit kolem moderátorského stolku, který jsem hbitě podlézal i přeskakoval a on činil totéž.   

 Publikum si myslelo, že to patří k začátku pořadu, a tak se smálo i tleskalo. Avšak režisér pořadu se nesmál a ani netleskal. Brzo přiběhl notně rozčílený k moderátorskému stolku a vykřikl.

„Co je to tady za bordééél!“

„Je tady drzý divák!“ vyhrkl zadýchaně moderátor.

„To mě nezajímá! Tady bude pořádek! Nebo si z vás udělám fackovacího panáka!“ vykřikl opět režisér, přičemž se rozmáchnul pravačkou a moderátor se s vyděšeným výrazem v obličeji schoval pod stůl.

 Mezitím jsem se po čtyřech rychle vzdaloval a náhle mi neunikla ta skutečnost, že někdo na mně sedí. Podle nohou jsem usoudil, že se na mých zádech nachází sličná dívka.

„Proč jste si mě osedlala!?“ zněla moje otázka.

„To je opravdu blbá otázka! Protože jste mi vlezl mezi nohy!“

„Tak jste je neměla mít tak roztažený!“

Dívka se rozkřičela a začala mne mlátit do hlavy a já jsem v tu chvíli před sebou spatřil nasupeného režiséra.

„Co je to tady za bordééél!“ rozkřikl se a ve stejný okamžik jsem do něho vrazil. Režisér se ocitl na dívce, která s roztaženými nohama dopadla na podlahu, po níž jsem se vzápětí projel napříč studiem za bouřlivého smíchu publika. To však nebyl konec mého působení v roli diváka soutěžního pořadu.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI