Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCítím
24. 03. 2008
10
35
2470
Jsou tvoje ruce nenechavé
konečky žhavé - dotyků
tělo zas jako v lávě plave
a není to jen ze zvyku
jsou chvíle
vzácně výjimečné
až chce se křičet:
ano! chci!
zůstanou po nich jedinečné
básně
- ty touhy pohrobci
tvá slova stejnou sílu mají
na dálku vzrušují mě též
bříško se svírá
dech se tají
co říct ti mám: přijď nebo běž?
jsou chvíle
vzácně výjimečné
kdy z dálky slyšet:
ano! chci!
zůstanou po nich jedinečné
básně
- ty touhy pohrobci
35 názorů
Jarmila Moosová Kuřitková
27. 03. 2008aleš-novák
27. 03. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
26. 03. 2008aleš-novák
26. 03. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
25. 03. 2008aleš-novák
25. 03. 2008Jarmila Moosová Kuřitková
25. 03. 2008Marcela.K.
25. 03. 2008
Dobře vyjádřená myšlenka! A zase se musím sklonit před hudebností tvých veršů. Já už si na vázané skoro netroufám - ale tobě to tak pěkně zní.*
...po smrti touhy, bylo by nejsrávnější, všechny pohrobky odložit do spisů...ale píše-li básně opravdu básník...zůstává touha , básně jsou hýčkány...a přežívají autora...