Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpíš
30. 03. 2008
3
4
1057
Autor
Tomanová Nicol
Spíš
Spíš objímaný
pod úpatím večerů,
kdy podzimní listí
smutně barví krajinu
Hořkost budí
nahotu jabloní,
které v klíně
dozrávají
pro očekávání
pramene v poušti
Tebe
s jistotou anděla
pro svítání
4 názory
Přečet jsem, pomyslel na soucit.
Nakonec, zkrášlují tváře žen šminky?
Schopnost soucitu činí jejich čelá nahotinký až do průhledna sloní kosti vyrostlou z majestátu velikosti -t-
hana kupčíková
31. 03. 2008
...a zase: proc, hrome, opakujete nazev jeste
pred textem ? tady cni jak hrebik z boty....!:))
...text ma skutecne "spad", ale jen pro velmi odvazny sankare...a pokud by melo jakys "spanek" skutecne pripominat, tak ten, jemuz rikam "vlakovy" /a jehoz muzes se dopustit i v posteli/ :
Sedis ve vlaku, loket na operadle, ten ti kazdou chvili spadne a musis trhnout hlavou nahoru..."lek", lek", "lek"...
..."Uz jsme doma?"....