Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKÉ SEZNAMOVÁNÍ
Autor
fungus2
Rozhodl jsem se, že zkusím štěstí a zúčastním se seznamovací akce, kterou pořádal známý organizátor všeho možného i nemožného pan Bělásek. Bylo mi jasné, že základem úspěchu je vzhled. Strávil jsem dost času před zrcadlem vylepšování svého zevnějšku vším, co mělo mít nějaký účinek na pleť a vlasy. Asi jsem to přehnal, protože konečky vlasů se mi dotkly stropu a na obličeji se mi objevilo mnoho podivných fleků, pupínků a také mně neunikla ta skutečnost, že mi natekl. A tak jsem po několik dnů vycházel ven jen za tmy a děsil se pohledu do zrcadla.
Naštěstí se mi obličej dal opět do pořádku a ztopořeně trčící vlasy se mi podařilo žehličkou dostat zpět do původního stavu. A pak přišel den, kdy měla proběhnout seznamovací akce. Pro všechny případy jsem si do kapes nastrkal kondomy i Viagry a takhle vybaven jsem vyrazil do kulturního domu na sídlišti.
Před jeho vchodem byl k mému překvapení dost velký nával. Letmý pohled prozrazoval, že je tu dost mladistvých, kteří sem přišli s vidinou seznámení za účelem sexu. Zahlédl jsem i několik mně známých lidí, kteří se nacházeli ve svazku manželském. Jejich přítomnost se dala vysvětlit partnerskou krizí nebo snahou odskočit si z manželského stereotypu.
„Dobrý večer pane Bláha. Co vy tady?“ oslovil jsem tázavě souseda, co bydlel ve stejném vchodě jako já.
„Ééé…dobrý večer. Já jen jdu náhodou kolem,“ vyhrkl a rychlým krokem odkráčel za roh budovy. Přišla na mne potřeba si odskočit, a tak jsem zaběhnul za roh. A k mému překvapení jsem spatřil, jak se k nouzovému východu z kulturního domu pod rouškou tmy plíží postavy.
„Já myslel, pane Bláha, že máte spokojené manželství,“ uslyšel jsem hlas pana Běláska.
„To mám, ale manželka je v lázních. A toho se musí využít,“ zněla jeho odpověď. Současně jsem postřehl několik běžících postav, načež se ozvaly ženský výkřiky.
„Tak tohle je ta tvoje hospoda!?“
„Kufry máš za dveřmi!“
„Já ti teda už nestačím!?“
Velmi brzo bylo u nouzového východu dost rušno a padlo i mnoho facek. Jakýsi manželský pár ve své vzájemné inzultaci vrazil do mne a já jsem se náhle ocitl mezi nimi.
„Ale takhle se nehádejte. I taková nevěra může být pozitivní. To moji rodiče si navzájem zahýbali, přesto jim manželství vydrželo a já mám dokonce několik nevlastních sourozenců,“ sdělil jsem jim.
„Co se mezi nás pleteš!?“ vyhrkl muž.
„Já se nepletu. Já tady stojím. To vy se tady pletete.“
Asi za to mohly jejich emoce, jelikož přestali bušit do sebe a začali do mne. Když se mi vše za čas srovnalo v hlavě, tak jsem lehce otřesený došel do hlavního vchodu a vrhnul jsem se do víru seznamování.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI