Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTkalci snů
Autor
Oduševnělost
Fantazie nevede k šílenství. Co k šílenství vskutku vede, je rozum. G.K. Chestarton
“Tak vám vedu novou posilu. Jmenuje se Fantina a bude tu přes Osudové sny. Doufám, že jí se vším pomůžete,” zahlaholila bodře světlovlasá asistentka. Málokdo v místnosti si jí všímal. Fantina se jí to pokusila trochu usnadnit. “Ahoj,” usmála se na své budoucí kolegy a nejistě přešlápla směrem k nim. Vedoucí personálního ji však stáhla zpět. “Budete mít možnost se seznámit později, teď si společně projdeme oddělení.” Pak je obě rychle vymanévrovala ze dveří. Fantina ještě zaslechla někde z rohu posměšné uchechtnutí.
“Sakra, sakra, sakra..”snažila se sekretářka na chodbě vyplivnout všechen svůj strach. “Pořád mě ještě děsí, víte? Jsem tu nová”. Fantina ji chápala, sama právě prodělávala šok. “Zvlášť ten rohový…” Hned si uvědomila, jak divně to zní. “Tedy chci říct, ten jak tam…ale on přece vážně nemohl vyplňovat celý ten roh, že ne?” dodala prosebně. “Myslíte Mareho? Mohl. Takové věci on občas dělá,”usadila ji asistentka. Pak ale nasadila omluvnější výraz: “S tím máte zítra praxi . Myslela jsem, že byste zpočátku ráda viděla při prácí nějakého opravdového profesionála.”
…
Zdálky působil strašidelně, ale zblízka vás pohled na něj přímo ochromoval. Nebylo z něj vidět mnoho částí, ale o to byla koncentrovanější jeho hrůznost a neuvěřitelnost. Nepoznali jste, jak je vysoký- když procházel pod lampami, působil skoro jako záprdek, ale ve stínech narostl nejmíň o dva kilometry. U dveří domu se náhle zastavil a naklonil se k ní: “ Nepleťte se mi do práce, slečno, jasné,” zasyčel na ni. Pak odvlál do dětského pokoje a začal spřádat sen asi patnáctiletého kluka.
…Náměstím zněl smích, ale byl zlý, bodavý. Kluk, asi patnáctiletý, byl tažen kamsi pryč svojí rozzuřenou maminkou. “Já nechce, chci zpátky! Nech mě jít, ty…krávo!” Vysmekl se jí a utíkal za tím příšerným chechtotem. “Půjdeme domů, Davídku, už je skoro po večerníčku,” rozléhalo se škodolibě náměstím a David měl na sobě najednou pyžamo s medvídkama. “Chachacha”, smálo se ze všech stran a on neměl kam utéct…
Sen dozněl a kluk se zase uvolnil. Zezdola se stále ozýval hlasitý smích jeho otce. Fantina spolkla knedlík, který se jí udělal v krku. Tak takhle taky může vypadat noční můra.. Mare mezitím balil své věci a suše vysvětloval: “Pro tvorbu snů máme tři možnosti, odkud brát materiál. Z vnějších podnětů jako je například zvonění budíku nebo smích, z vnitřních pocitů- smutku, pohody, nervozity, nebo ze vzpomínek. Pravý umělec dokáže provázat všechno. A samozřejmě musíte vědět, čeho chcete svým dílem dosáhnout.” Domotal sen a rozloučil se. Nato se rozpustil ve tmě.
…
Ke konci měsíce se konala první porada, které se Fantina směla zúčastnit. Všechny tam už znala- během svého zaškolovacího období měla skoro každou noc příležitost dívat se pod pokličky skutečnému umělci. Ať už to byla abstraktní tvorba Skřítka zmatených snů, půvabné krajinky spletené z lidských tužeb, které byly dílem Skřítky šťastných snů, nebo nápaditá a dráždivá díla Skřítky erotických snů. Přesto ale i Fantina cítila, že je něco špatně. Například minulou noc stála se Skřítkou šťastných snů u postele asi osmiletého kluka a ta se snažila najít v jeho vzpomínkách nejšťastnější zážitek. Byla ale velice překvapená, když jí zpod ruku začal vycházet sen, který se postavami i grafikou velice podobal počítačové hře Warcraft. Nejšťastnější okamžik? Fantina se otřásla.
Tohle ale nebyl jediný případ. Lidé měli se sny problémy- buď se jim úplně bránili nebo ze snů vznikaly příšerné paskvily, ať se Skřítci snažili sebevíc. Nejtoužebnější přání se omezovala na povýšení a novou pračku, fantazie se válela po zemi, zcela zaházená nepotřebnými věcmi. Skřítci si zoufali, ale jen málokdy se jim podařilo vytvořit dílo, které by za něco stálo. Právě proto byla svolána dnešní mimořádná porada.
“Lidé zkrátka ztrácejí vnitřek,”povzdychla si Skřítka šťastných snů. “Všechno mají příliš naservírované. Nedá se s tím nic dělat.”
“A co takhle se spojit?” navrhla po chvíli ticha nesměle Fantina. To, co chtěla říct, měla dávno nacvičené, přesto se jí teď souvětí rozutekla a zbývající se smotala dohromady “Já si myslím..Možná lidi odmítají snít proto, že sny jsou v takovém ..rozporu s jejich normálním životem. Dát do toho trochu hrůzy, malinko štěstí, krapet zmatku, lehce erotiky, něco osudovosti. Více uvěřitelnější. Nechat je, aby si mysleli, že takhle opravdu jejich život může vypadat. Zkrátka více života, myslím...” “Nebuďte sprostá,”ušklíbl se Mare. “Život? Do snů? No fuj..A sůl do bábovky byste nechtěla?” Fantina se s ním neodvažovala přít, i když potřebám bábovky očividně příliš nerozuměl. Skřítek zmatených snů se jí však překvapivě zastal. “ Vždyť vy jste na to kápla, dámo! Tohle nás mělo napadnout už u romantických básníků, kteří se kvůli nesplnitelnosti snů stříleli! To je přesně ono!” Postupně se přidávali i ostatní. Zkusit se to může,něco se dělat musí, jestli nemají přijít o místo.
…
Fantina seděla u okýnka a přemýšlela. Její nová metoda se ujala, jak potvrzovala i anketa, lidé se začali více zajímat o svoji duši, více přemýšleli, více snili. A co ještě, měli i tolik odvahy, aby se snažili své sny naplňovat. Po nocích vznikaly nové světy, svěží, přitažlivé a ještě nevydýchané, ráno se kutálely z peřin a ani denní světlo je nedokázalo rozpustit. Skřítci mohli znovu plně rozvinou své nadání. Fantina se usmála a vyhlédla ven z letadla. Měsíc v amazonských pralesích, to byl její dávný sen.