Syn

Jen Čas a Věk jsou mými atributy,

mám Moudrost jmenovat? Spíš ne!

Kdes v začátku mě matčin laskal klín,

život prostý byl, však nesehnutý,

já s vírou, že tak navždy zůstane,

vděčný a poslušný jsem býval syn

Světem pak šel jsem nazdařbůh

po cestách prašných, kol uvadlých luk

co pod tíhou i mých uvadaly vin,

i mnohý zůstal nesplacený dluh

Že léta celá já nepřestal být kluk

též Štěstěny jsem občas býval syn

Naposled však ještě bych si výsk

byť na dohled konečné zátočině,

vrb smutečních než přikryje mě stín

ruku podal a pevný nabíd stisk

Shovívavá buď Ty černá přítelkyně

Dočkáš se, i Tvůj jednou budu syn