Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpolečný odpočinek
30. 04. 2008
13
15
1650
Autor
Yentl
Ticho po dešti -
v louži se vznáší vajgl
s mrtvou žížalou.
15 názorů
Zvrhlík: Proč ne? Ve mně to evokuje lehkost.. jakože plave, samozřejmě, jak jinak v tekutině :), ale tak lehoučce, jakoby se vznášel. ;)
Klidná louže, vajgl, žížala... pro mě je to jeden ucelený obrázek, jeden moment. Tak jsem ráda, že alespoň Zvrhlík to taky tak vidí :o). Nicméně, děkuji i Paulart za "rozebrání" a její variantu :o).
Paulart: Ale ty předměty (imho) ve vztahu jsou: Jsou přece v jedné louži! Pozornost není zaměřena na dva předměty, ale jen na jednu louži...
Já bych naopak vyzvedl aliteraci: V louži se Vznáší Vajgl. I když slovo vznáší mi nepřijde moc reralistické. Aspoň si to neumím dobře představit.
Postřeh z louže :-). Ale s tím prvním veršem dohromady se to trochu rozpadá. První verš líčí ticho po dešti, kterým lze uvést v haiku mnohé jiné obrazy. Problém je i v pokračování, ve dvou předmětech, které spolu nejsou ve vztahu: mrtvá žížala a vajgl. To rozkládá pozornost, rozvojuje vidění. Jakkoliv se to může jevit absurdním, mohlo by toto haiku nabrat jiný rozměr, kdyby se třeba mrtvá žížala vezla na vajglu:
V louži
plave na vajglu
mrtvá žížala.
Jestli ses rozesmála, je to zároveň i trochu směšné, což není na škodu :-)