Otevřený list pro lubi

Dnes jsem našla kytici, nádherných darovaných květů, před svým prahem. Zdvihla jsem ji a rozvoněla se mi tisíci vůněmi.

Dnes jsem našla na svém prahu košík, plný nádherného zralého ovoce a jeho šťáva mi sladce stékala po rtech. Některé z plodů snad chutnaly trpce, ale ono sladkobolné pokušení mě nutilo hltat. Děkuji Ti za Tvou kytici a za košík Tvých chutných plodů. Četla jsem okouzleně Tvé verše a tímto Ti za ně DĚKUJI…

S Tvým Jarem mi rozkvetly kvítky naděje, voněly po Sakurách a semínka se nalila jen jen vyklíčit….., ale v zápětí na mne padl PODZIMní chlad. Snad hlad nenaplněných lásek, z kterých opadaly i poslední slzné lístky…..a tak jsem čekala. Čekala až i v mém srdci zavládne PRÁZDNO od bolesti. Poslední nenaplněné lásky. Během urputného čekání u láhve s vinětou nostalgie jsem nechala vítr proudit přes prameny vlasů a kochala jsem se Tvým smutným vzdorohlasem NO A ČO! Vždyť některé vztahy tak bolí svou „sterilitou“. OmrVINKY, snad cejch viny za nepatřičné vztahy….Ještě že mi za pár minutek na to narostla KŘÍDLA….sedím mezi ptáky a jejich drobné švitoření, ve fráčku vlaštovek mi dává nové dimenze. Vrátím se na zem, ale přesto rozhodnutá: Je ze mne pták! Možná padlý na šachovnici různých figur ale pták….Jsi anděl v pekle dnešků…vrátila jsi mi retrospektivně můj poslední půl rok života. Díky. Prohrávám v ZAKÁNÉ HŘE svoje tělesnosti…..snad čert vzal moje lásky, ale byla to láska? PŘEPADly mne na lůžku podivné představy zakuklené do starých záclon. TO SE NEHODÍ říkat…..

Tak čekám až zazvoní. Snad to nebude hrana, ale láska u mých veřejí….Jsem tak…..ale tak NEPOUČITELNÁ! Ale snad přebolí ZLÉ DNY….a zůstane po nich jen slizká slimáčcí pěšinka, jako vzpomínka na chyby. V každé básnířce je kus SCARLETT. Té podivné romantiky, pro mnohé již vyčpělé a odsouzené k doživotnímu uvěznění v blikající bedně.

DVOJICE nerozlučných přátel sedí v každém z nás, kují si své pikle. Okovů a svobod. Tak batůžek na záda a pochod na konečnou…..mládneme každou myšlenkou. A chutnáme zralými plody lecos ztrácíme a nacházíme na své cestě….Víme že lecos NEMÁME DĚLAT, ale život je krátký jak minisukně patnáctiletých dívek. Proto někdy raději mlčíme. Přeji Ti ať v Tvém světě co nejméně PRŠÍ.

Ještě jednou děkuji za Tvé veršíky.

Snad mi pomohly, abych se znovu mohla modlit svou „Vadnou“ modlitbou:

DEJ PANE AŤ:

Uvíjím kytici slov, co laská,
jsem jiskrou v které hoří Láska,
mám světlé oči, které vidí
krásu a váhu všech lidí

Ať umím dát těm, kteří potřebují,
Když prázdnota a smutek u nich bují
Ať pochopím vztahy k životu
zahalím chudou nahotu

A ZUSTANU ČLOVĚKEM MILUJÍCÍM!!!

Vadná zolli