C´est la vie

 Byl podzimní, studený a blátivý večer. Pomalu vyšel ven a otřásl se. Zima. Těžké, olověné mraky se valí oblohou. Došel ke svému novému a drahému vozu. Kolem se protáhl náhlý poryv větru. Pomalým pohybem zmáčkl tlačítko na klíči. Znamení, že je odemčeno, se nese daleko ztichlou ulicí, nad jejímž povrchem se převalují chomáče mlhy. Otevřel dveře a rychle nasedl do auta. Začalo poprchávat. Malé kapky dopadají na sklo. Tříští se a zanikají. Zasunul malý klíček do zapalování pod volantem a otočil jím. Konstrukcí se rozběhly skoro neznatelné vibrace, motor se pomalu rozběhl. Zafoukal vítr a vrhnul proti vozu další z milionů malých drahokamů. Zařadil, odbrzdil a přidal plyn. Vše se dalo do pohybu. Pohnul prsty, aby zapnul stěrače a odstranil ty protivné kapky toho protivného deště. Zkontroloval čas a malinko znervózněl, má zpoždění. Přidal. Přemýšleje, co si vymyslí jako výmluvu pro svou nedochvilnost. Miniaturní lež, kterou všichni směšně přijmou jako pravdu a on bude neposkvrněný faktem, že udělal chybu a času se mu nedostalo. Nepřipoutal se, považoval to jako zbytečnost. Co udělal místo toho, bylo zapnutí rádia, hodně nahlas, aby zaplašil tu nevlídnou scénu venku.
Začínalo pršet pořád víc, až se kapky staly neprostupnou clonou. Ani vítr už jimi nedokázal se prodrat. Venku nebyl skoro nikdo. Skoro. Větve stromů se ohýbaly pod tím náporem a zbavovaly se listů. Panoval zde mohutný hluk, hluk při kterém jako by tisíce kladívek naráželo na tisíce kovadlinek. Déšť.
Zpoždění spolu s plynoucím časem nabývalo. Jel stále rychleji a proto ani nezpomalil u značky, která hlásila prudkou zatáčku. Jen trochu otočil volantem. Před ním se otevřel most. Dlažba byla mokrá a proto se vůz jen těžko ovládal. Spatřil nějakého blázna! Shrbenou postavu kráčející v dešti. Jen taktak stačil zadupnout brzdu a strhnout volant, aby předešel střetu. Dobré, …minul. Zatroubil a zařval několik nadávek, nehledě na to, že udělal chybu on, jel moc rychle. Ale co, spěchal …a navíc už měl výmluvu pro své zpoždění. Pod auto mu prakticky vlítla nějaká pitomá holka. Jen se ohlédl a zas přidal, aby co nejdřív dosáhl předchozí rychlosti. Už se neotočil, myslel jen na sebe.
V lijáku na mostě stála postava. Auto ji vyděsilo a tak spočívala strnule a hleděla za ním. Nezastavil. Mohlo se jí něco stát. Ona jen zakroutila hlavou a další z mnoha jejích slz se smísila s deštěm a dopadla na zem.

 Zatracenej svět! – Tak toto problesklo hlavou jedné mladé, nádherné dívce kráčející temnou, ztichlou ulicí. Další ztracená duše. Ticho. V každém zákoutí tu panuje mrazivý klid, klid rušený jen zvukem kroků. Kroků oné ztracené dušičky. Je podzimní, studený a blátivý večer. U země se převalují chomáče mlhy. Mléčně bílého dýmu z jiného světa. Vzdouvají se jako malý oceán. Nevšímá si té krásy ani té temnoty …jde. Oranžové světlo rozsvěcejících se lamp vrhá na vše strašidelné stíny. Po tvářích jí stékají slzy, stékají nádherným rtům, které zdobí její tvář. Nevidí barevně, spíš rudě a černě. Vztek a smutek. Bolest. Temná ulice. Milovala celým srdcem a teď jsou její city vyrvány a vráceny zpět …jako miliardy malých jehliček pro jejichž bolest skoro ani nevnímá. Vztek. Na svět, na lidi, na něj! Bolest. Na zem ukápla slaná kapka z jejího překrásného oka. Jedna a po ní spousty dalších – dalších z nebe. Prší. Kroky postupně zanikají ve stále sílícím šumu. Šumu, při kterém malé jiskřící brilianty dopadají na mokrou dlažbu. Slzy se mísí s deštěm. Ulice se otevřela. Řeka. Ona se jen chvíli na mostě zastaví, pohlédne dolů a jemně zakroutí hlavou. Od úst se nesou tichá slova, která nikdo nemůže slyšet: „Zatím ne!“. Kráčí dál. Ztracená v bolesti. Kráčí zpět do toho světa. Cizího světa. Zpět k životu.

 
 Po nebi přelétl blesk a na maličkou chviličku osvítil tu scénu – Most a krásnou dívku. Hned zhasl, aby uvolnil místo. Prostor náhle zalilo světlo reflektorů rychle se řítícího vozidla, které vylétlo z nepřehledné zatáčky. Pršelo docela hustě, proto řidič spatřil smutkem shrbenou osobu až v poslední chvíli.

 …Pochromovaný nárazník ji minul takřka o vlas. Řidič nezastavil, jen sundal nohu z brzdy, s nadávkou na rtech přidal plyn a zmizel v dešti. Zmizel ve světě, který je plný takových lidí jako je on. Ve světě, který je bez lidí jako je ona!