Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDUHOVKA Z MARCIPÁNU (3)
Autor
*skleněnka*
Když ji viděl po operaci poprvé, nemohl ji poznat. Byla bledá, rty měla okoralé, ale v očích, v očích ji svítily plamínky a usmívala se. Tatínek ji podával sklenici s vodou, bylo vidět, jak ji všechno bolí. Zkřivil se ji celý obličej, když se nahýbala ke skleničce, ale tatínek říkal, že je maminka krásná, že ji to moc sluší a česal jí hřebenem ty nádherný, dlouhý vlasy a šeptal : ,,Vidíš, žes je nemusela dávat stříhat. Všechno dobře dopadlo. Mluvil jsem s panem primářem. Když to půjde podle plánu, za dva týdny jdeš domů.“
Péťa se smál, maminka se usmívala a držela se tatínka za ruku a pak řekla:,,Já vím, že nejvíc mi pomohla ta kouzelná kulička,“ a pohladila Peťku po hlavě.,, Až se vrátím domů, musíš ji zase Vaškovi vrátit.“
Teď spadl Péťovi kámen ze srdce. Bál se mamince říci, že kuličku má jen vypůjčenou, že Vaškovi slíbil, že mu ji vrátí, až se maminka uzdraví.
Maminka už je týden z nemocnice doma. Tatínek ji v autě obložil dekou, aby seděla pohodlně . V krabici vedle ní leží dort. Ne, maminka neměla ještě sílu ho upéci, ale když prozradila svým chlapům, jaký dort by si přála , řekl tatínek, že to přece není žádný problém, když v jejich ulici bydlí cukrářský mistr a dort objednal u pana Nováčka. A pan Nováček se vyznamenal. Dort měl opravdu důlek a ten byl plný barevných kuliček z marcipánu a jen jedna jediná, která byla přilepená kousek od důlku, byla celá barevná – duhová.
Babička už měla na zahradě připravené posezení. Děda přichystal i slunečník, aby prý mamince nenaskákaly pihy na nose.
,,Budeme tu mít dost židlí?“ rozhlédla se maminka . ,,Kohopak ještě čekáš?“ otočila se babička od stolu, kde se ve džbánu červenala domácí malinovka.
,,Nějaké mladé muže,“ mrkla maminka spiklenecky na Péťu.Tak utíkej, ať nám sluníčko tu parádu nezničí.
Péťa se rozběhl nejkratší cestou k Horákovým, u hospody zahlédl Jirku, Míru a Honzu.,,Klucí, počkejte tu, skočím pro Vaška a půjdeme k nám. Ještě řekněte Mirkovi a Pavlíkovi.“
,,To bylo jasný, přece!“ odpověděl Vašek a začal se smát. Křikl do chodby, že jde k Svobodovým a vyběhl s Péťou z vrat. U hospody už čekali ostatní kluci:,,Co se děje? „ ptali se zvědavě.
,,Maminka říkala, že má dnes narozeniny a že chce mít na oslavě mladý kluky, tak jsem ji slíbil, že nějaký seženu,“ smál se Péťa.
,,Jasně," odpověděl strýc a pak se zamyslel. Hanka? Ta se přece narodila v zimě…ale to už byli kluci i s pugétem v trapu.
Kluci přiběhli jako velká voda:,,Všechno nejlepší k narozeninám,“ hrnul se Vašek s pivoňkami jako první.
,,Ale..“ maminčino psst babičku zastavilo. Usmála se a pochopila.