Kytička vřesu

...mně zemřel táta, když mi byly 4...maminka žije.

já mám eště rodiče naživu a asi si toho dost nevážím... no tahle báseň mi aspoň promluvila do svědomí... když oni mi někdy tak lezou na nervy, hlavně tou svou senilností!! zpátky na zem: trochu moc zdrobnělin na můj vkus - např. cestičku bych nahradila pěšinou zahlédnu možná tvá ohnutá záda - moc líbíííí

Tenhle text, spolu s tušením souvislostí, nesených tou ztrácejícím se barvou písma, mi vehnal slzy do očí. Jestli nám jednou budou stačit vzpomínky, to ještě za sebe osobně neumím říct. Promiň, jestli se Tě to jakkoli dotklo.

*

Víš co, sioraku? To co jsi sem napsal svým způsobem hodnocením už je a já ti k tomu napíšu jen jedno... mých citů jsi se dotkl, právě takovým komentářem. Ale to byl přece důvod, proč jsi ho napsal, že. Dobrá ,,literácká" škola, koukám :-)

Myslím, že v tomhle případě bude vědět každý, kdo cítí :-)

Jani, dík...jsi asi jediná, která ví...

Jani, dík...jsi asi jediná, která ví...

zásah...děkuju*

Vřes mi taky připomíná dětství, tátu a naše toulky prosluněným podzimním dnem v lese...

také milé :)

milé*

nepujde naproti..ceka az se vydate na cestu sami.../*

*

ach, ach, taky se mi stýská, když to čtu... T****

Kdo ví..je ukryt v tom vřesu, je jedním z těch tisíců obilných klasů či sotva znatelnou stuhou v maminčiných vlasech...kdo ví? ***