Dveře (odveta)

objektivně čistě napsáno* a to je hodně..

StvN: rozhodně souhlasím :)

Je rozdíl mezi "přesah tam je" a "autor se domnívá, že se mu podařilo napsat to, co chtěl":) Archie, obávám se, že z pozice autora do tohoto nemáš moc co kecat:)

Když musí, tak se snaž. Něžně. :)

v tom případě něžněji zpracované, být tam jako musí :)

Myslím, že z toho můžu pijánko slevit. :) Ale platí z mého pohledu to, že ten konec je příliš rychlý, že ty události, které následovaly, by tam buď nemusely být a nebo by mohly být něžněji zpracované:)

přesah tam je. nechci se hádat, ale je :) spíše si myslím, že problém je, z mého pohledu, zvolený styl vyprávění. příliš strohý. Dero má problém s tím, že mu některé věty nenavazují na sebe, pro Stvna jsou některé detaily afektované atd. vtipné je, že jsem napsal dvě varianty tohoto textu, ale nakonec jsem se rozhodl právě pro tuhle. chtěl jsem aby to bylo srozumitelné, lehce čitelné, ještě to zvážím. Dero: díky Don't_worry: díky moc. jen: závěr není moralizující :)

Pro mne je to hlavně takové neživotné... zapřemýšlela jsem, kolik tomu Péťovi je - schody bere po dvou, nápady má puberťácké, ale s pláčem volá maminku, když rukou uvízne ve výplni dveří? Nevěřím na tak škodolibé a zlé sousedy, kteří by měli radost z trpícího dítětě... Děti mívají sice trochu jednostranně formovaný smysl pro spravedlnost, ale stejně... co mi to má dát, jako čtenáři? nevím...

Myslím detaily jako parkety nebo spící babička, akorát citlivěji. Možná nějaké detaily jakože nepřímé. Nedějové. Ale je pravda, že tímhle už si povídku přetvářím, a tak to autor určitě nechtěl.

Jako by na sebe některé věty nenavazovaly. Musím vynakládat určité úsilí, abych text v hlavě udržel v podobě jednoho kompaktního celku. Co s tím souvisí a přijde mi důležité, je fakt, že mě nic z toho, co jsem četl, nijak příliš nezajímalo. O ději se příliš mluvit nedá, o estetickém či intelektuálním působení na čtenáře taky ne. Co tedy zbývá? Precizní vypravěčský styl by to zachránil (text by se tak podobal fotografii, momentce), ale jak jsem zmínil, i ten dle mého názoru absentuje. Je sympatické, že se snažíš psát a že se zaměřuješ na "malé" věci. Stačí si jen ujasnit sám pro sebe, v čem, v jakých detailech tkví atmosféra popisované situace a půjde to samo. Držím palce.

Jak: detaily spojující text? Myslíš nějaké hlubokovýznamové malilinkaté odkazy, které budou čtenáře na každém kroku upomínat, že jde o něco víc? Je to zapotřebí? Jak jsem řekla, pro mě tahle epizodní povídka má smysl, protože ji nevnímám jako úsek něčeho nepatrného, co někde začalo a končí vyúčtováním skla. A asi jde opravdu o nuance, ktrak to čtenář cítí, protože jsem záhy chtěla vytasit spící babičku. Ten popis mi jasně sedí. Nechci říct, že je to mistrovské, ale je to doslovné. Co víc si přát, než jasný obraz v hlavě, onu představu, že je tomu skutečně tak? Spící babička, rozvrzané parkety, ona chtěná klukovská plíživost. Nevím, mně to sedí a asi bychom šli pocit proti pocitu, což nemá význam.

Vtipné je, že jsem už dlouho neviděl tvou kritiku u mé povídky. Tady tohle je spíš tragické. Jo, a na mě rozvrzané parkety působí afektovaně, stejně jako zdůrazněně spící babička. Myslím, že bych snesl více detailů spojujících text.

Teď dostanu pár pohlavků za to, co si to dovoluji ptát, když jsem k tomu sama nic nenapsala. Byla to pouze bezprostřední reakce. Co je mi na tom textu asi nejsympatičtější, je lehkost, která z povídky - jedné události přímo kyne. A snad jediné, co mi nebylo úplně po chuti, byl bílý plášť, ale to je nejspíš můj problém, který se nevztahuje na jednu věc konkrétně. Co se týče slova „přesah“, tak u mě funguje, protože postava Petra nezačíná pouhou epizodkou, vhozením do děje. Spíš si říkám, co má ten kluk za problém. Parkety jako rozmrzelý alarm a všechny ostatní rekvizity mě vtahují, že se až divím, jak to na mě působí, jak cosi očekávám a ona předvídatelnost textu stejně ke konci zatočí doprava, takže mě to švihne nazpět a musím číst předkládaný text a ne své myšlenky. Zprvu jsem si myslela, že mě ten odtažitý a nejspíš neutrální vypravěč nedostane, dokonce ani moralizující závěr, který dělá tytyty. Líbí se mi styl, jazyk a pojetí. Totiž, umím si představit i další varianty téhož textu, ale opravdu záleží na tom „jak“ se s tím každý vypořádá. Jen si myslím, že ke konci je to uspěchané, že archie to potřeboval nějak uzavřít, zacyklit a inspirací mu mohl být celovečerní film podle skutečné události, který ještě pět minut po skončení filmu dovysvětluje dalších padesát let života protagonistů…Jo, druhá věta je vážně úsměvná. Stačila by jen pomlčka, snad? StvNe, tvá věta má tolik nosných informací, že se až skoro bojím, že jde o vtip. A tak to i beru.

Třeba takhle: Petr stojí u okna, ruce položené na plechovém parapetu a přemýšlí nad článkem o genetickém klonování opic vydaném v dubnovém čísle časopisu Nature. Jinak jsem chtěl ještě podotknout, že mi ve druhé větě přijde pomotaný podmět.

Mohu se, pánové, zeptat, kam byste si takový přesah asi tak představovali? :)

Nj, Stývn má pravdu, je toho málo, řekl bych...

Odveta za spravedlivý trest?:) U takového textu bych čekal možná nějaký přesah nebo hru se slovy.

To je teda dáreček, ten tvůj Péťa! :-))*