Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Potok

09. 06. 2008

1868

Autor

větroplach

Říčany, pozdní léto 2007

Potok omývá kameny
/a rány/
porostlé mechem
je po dešti
vzduch voní
k zbláznění
odkudsi přiletěl
vítr
z větví
shodil
pár kapek
deště
co skropily
mé tváře
jak slzy
co ze zálohy
chvilku topí
mou duši
při vzpomínce
na mou lásku
první a poslední
co se mnou
tímhle údolím
před léty procházela

les pookřál
zpěvem ptáků

půjdu i já tudy
ještě někdy
ruku v ruce
s tančícím
srdcem
oslavujícím
rytmus dvojzpěvu?

7 názorů

Perla Sch.

01. 09. 2010

Dát tip

**Jsi u jádra, nejde přece o to něco posuzovat. Když člověk moc myslí na minulost, uteče mu prožití současnosti a budoucnosti. Nemyslím nějaké budoucí plánování. Ale možná si rozumíme:-).

větroplach

01. 09. 2010

Dát tip

děkuju :-) ale... nemohu přeci posoudit, zda je budoucnost lepší než vzpomínka, protože do budoucnosti nevidím. mám radši svoje vzpomínky a /se zvědavostí/ vyčkávám, co přinese příští den

Perla Sch.

01. 09. 2010

Dát tip

Tvé je tančící srdce, za každých okolností může být, a budoucnost je často lepší než vzpomínka. Pěkně napsané..*

šňupálek

21. 07. 2008

Dát tip

rány porostlé mechem :-) rána porostlá mechem... tadle se mi líbí, hlavně teda první část..ta na mě působí taknějak. je fakt, že "srdce oslavující rytmus.." mě teda moc nemá šanci ňák dostat - nevim, čim to je...