Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProcitlá
Autor
nostalgik
Procitlá Kráso, dlíš se mnou u snídaně,
Tvůj černý, splývající šat, slušivý s podivem,
šeď, tuším, černí Tvoje kryje skráně,
ta bílá skvrnka, nejspíš noční krém,
k dotyku láká, že zůstal nesetřen
Snad temné oči temně zdobí stín
co zkamenělých snů přivál sem prach,
či zrající odstín černých jeřabin
jímž vzorem háv je, visící na márách
Miluji ten odraz bledých stěn
co propůjčen Tvé tváři, zpola spící,
v níž gesto pýchou nezraněných soch
je výzvou, po níž pranou smrtelníci
ať moudrý muž či studem zrudlý hoch
Té touhy, přiznávám, též nejsem ušetřen
Že jako tvář i srdce nosíš sněhobílé
co dosud pomníkem dávných stesků,
Tvé oči šťastné i vlahé rodí chvíle
přec, Kráso, kámen jsi, nepodlehlý blesku
a bez hysterie póz příští čekáš den
Jsi idol básníků o lásce když pějí
jak němá Sfinx snášíš odhodlaně
míjivé přízně proud i obraty její,
procitlá Kráso, když zřím Tě u snídaně
...a láska? Jen pouhý zůstal sen