A je mi líto nesmrtelná dívko ze Slunce

Myslel jsem na Tebe když

jsem šel prostředkem syčící

řeky a

viděl bílého psa jak

plive do té jízlivé

tváře na

obloze kterou nachvíli zakryl

drak ve svém marném

boji s

ef osmnáctkou které se

katapultoval druhý pilot i s

kusem levýho křídla, toho blíž

srdci. Snad Proxima Centauri mi

explodovala v obličeji a

já se posadil a v

ten okamžik mi dunění

vlaku jedoucího

někam, bubnování kapek do

střechy i klapání psacího

stroje splynulo do

jediné nejčistčí harmonie. Ale

možná se mi to jen

zdálo...