Na vyhnálově

Ale né. Jenom dnes už dost. Nechám si to na zítra. :-)

No tak děkuju :-)) za komenty a už mě tedy nečti... já Ti jen chtěla poradit...lepší je se doopravdy nevracet a když, tak jen ve vzpomínkách... tam jsem pořád ta malá holka, co objevovala svět :-)

Mylenko, kašli, nebudu to číst. Vysvětlení jsem napsal jinde. (Moc silných kapek na jeden den.) Ed

Víš Edvine...vloni jsme udělali s manželem jednu hloupost. Jeli jsme se v Chorvatsku podívat na místo, kde jsme vlastně byli na naší "svatební cestě"... člověk se nemá vracet tam, kde byl šťastný a čekat zázrak. I o tom jsem napsala...jdu to najít :-)

Díky! tak tohle mne fakt odradilo. Píšu hodně ze vzpomínek, a i když profíci radí, aby si člověk při psaní popisovanou věc šel prohlédnout (Guy de Maupassant prý kvůli jedné krajince v jediné povídce jel dostavníkem přes půl Francie, :-) ), asi by to někdy mohlo být kontraproduktivní. Holt, literatura bývá skutečnější než skutečnost, a tak radši dál od ní (té skutečnosti, ne literatury :-) ). Tvůj dědEd :-)

avi pro děda Eda :-)

Tohle mi mluví z duše. Pokrok nezastavíš, ale stesk se zarývá do srdce...Moc krásně a citlivě napsáno! T************

Taky jsme se dopustili podobné přestavby. Doba je zlá, nepřeje muzejím. Na okrajích velkých mět už vůbec ne. Sedím v komůrce, které se změny téměř nedotkly, vzpomínám a občas si něco zapíšu. Jednou... Kdo ví, kdy to bude.

Tohle mě dostalo. Přesné, přitom plné poezie.*

***...

však to zase obživne, pravnučkou, neboj! :-)) */

pokrok nezastavíš...

tak ..