4 zdi

Čtyři zdi na tě padají
každá jinou rychlostí
Sám se cítím
uprostřed těch zdí

Prvá dopadá rychle
téměř nic netuším
smrt by mohla přijít ještě před setměním
jenže silou vůle držím oči dokořán
Ještě ne
ještě nechci býti sám
na dně dřevěné rakve
Ještě nechci povídat si s květinami
červy
a hlínou

Druhá padá těsně po prvé
její příbuzná je to snad
na smrt má hlad
jenže trochu puklin
a plíseň co ji zceluje
dává oběti šanci
Síla vůle mé uvadá
přesto prorážím myšlenkou otvor
Ještě je brzy
ještě příliš brzy
na dlouhý táhlý tón

Třetí si dává na čas
miluje vhodné okamžiky
a tak z počátku jen kývá se
v rozporu se zákony gravitace stále víc
až těžiště dostane se mimo podstavu
až tehdy k zemi padá
vzpínám kosti co mi zbyly
a řvu
Takhle přeci ne!!

Čtvrtá rozpadá se v prach
dřív než dosáhne mé hrudi
stává se z ní mlhovina
jen letní přikrývka
Rozemletý cement na víčka padá
drtí silou kterou bych nečekal
a stále dál a dál
prikrývá mě závoj částic

Již usínám