Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se21.
22. 08. 2008
5
11
3160
Autor
Markel
za nějakej čas.............
kilo vepřovýho
nemáme
rusáci všechno sežrali
za dva za tři roky
blonďatý kluci
vybírají brambory
pomáhají jezedákům
dali jim chleba s máslem a salámem
nikdo jim to nemá za zlý
taky máme přece děcka
a kdyby
nedej bože
takhle daleko od domova
přikážou a dají kvéry .......
vyvalený vojáčci
jejich děti
naše děti
.
.
.
rusáci všechno sežrali
za dva za tři roky
blonďatý kluci
vybírají brambory
pomáhají jezedákům
dali jim chleba s máslem a salámem
nikdo jim to nemá za zlý
taky máme přece děcka
a kdyby
nedej bože
takhle daleko od domova
přikážou a dají kvéry .......
vyvalený vojáčci
jejich děti
naše děti
.
.
.
11 názorů
Diana: pravdu díš, díky za kukýnka, nic nejni jen černobílý, měj se krásně, pozdněletně :-))
Musím reagovat na Markel. Můj názor je, že všichni můžeme za všechno! Lidé mají takovou vládu, jací jsou sami. Naši předkové si v r. 1948 dobrovolně zvolili komunisty, ačkoliv měli - a hlavně mohli mít - dost informací a zkušeností ze Sovětského Svazu. Karel Čapek už mnoho let před tím napsal slavný esej "Proč jsem se nestal komunistou". Každý, kdo by si to přečetl, měl by jasno. Tato chyba z hlouposti byla následována dalšími chybami ze zbabělosti, lenosti, závisti, prospěchářství, chamtivosti... Za všechno si můžeme sami.
Ale ti kluci, ti vojáci, opravdu většinou nevěděli, co činí. ovšem ani to neplatí beze zbytku, i to je složitější...*
guy: díky za návštěvu, já si nemyslím, že není možné vypátrat, kdo se podílel, jen si nejsem jistá, zda by kdokoliv mohl správně vyhodnotit míru zavinění a to proto, že nikdo neví dopředu, co to či ono rozhodnutí přinese pro budoucnost.Zbabělost jde ruku v ruce s prospěchářstvím a je známo, že věcí veřejných se většinou nechopí lidí s vysokým morálním kreditem, viz dnešní politika u nás i jinde. To jsem se rozpovídla, možná to zní tak, že nikdo za nic nemůže, ale to jsem říct nechtěla, já jen,že je to všechno mnohem složitější
dávám ti za pravdu, ti kluci s kvérama jsou ti poslední, kdo na tom nese vinu ..
a kdo o tom všem rozhodoval se stejně nikdy nedovíme, i kdybychom prolezli stopadesát archívů ..
Díky za avi.Přidám teda taky svůj pohled.Byly mi tenkrát 2roky.O obsazení vim houby.Jako pionýrka jsem byla v Sovětskym svazu na táboře a navázala tam mnohá přátelství.Bralajsem to vážně.Bylo to velmi emotivní.
Rozčarování a "pravdu" jsem zjistila až v devětaosumdesátym. Slova "nechápu" a "zmatek" by byla asi nejpříznačnější.
Dodnes, vlastně.
Marti, děkuji za odezvu. Mně bylo tehdy 22 let a bála jsem se, že bude válka. Vzpomínám si také na všeobecné první reakce a averzi vůči Rusům, ale pak vycházelo najevo, že ti mladí kluci k nám byli nahnáni rozkazem a ani nevěděli, kam letí. Muselo to být pro ně hrozné a sebemenší odpor jejich velitelé trestali zastřelením... bylo mi jich líto.
Zdravím Tě a přeji krásný den :-)))
Lakrov: jak jsem už psala, já to vnímala coby holka jinak, slovo útlak mi nic neříkalo, vztek jsme měli všichni, ale takový neurčitý, nevyzrálý, teda my, děcka, válku jsme neprožily, život v demokracii jsme nezažily, vyrůstaly jsme už v tom marastu, tak nás to tolik nebolelo, až časem, když svobodná evropa atd.
Cítím určitou formu porozumění a spříznění osudu. Jenže takhle bez emocí to může spousta lidí chápat až po dlouhém časovém odstupu. Tak dlouhém, že většina jich už vůbec nechápe, o co vlastně šlo. Dnes se ptáme jen po výnosu, efektu, zisku. Tehdy byly otázku jiné.
vesuvanka: děkuji Janičko, já mám hodně vzpomínek na tohle období a dětským pohledem jsem to nevnímala vůbec tak tragicky, to člověku všechno dojde, až nabere rozum, měj se pěkně
a kdyby
nedej bože
takhle daleko od domova
přikážou a dají kvéry .......
vyvalený vojáčci
jejich děti
naše děti
Marti, moc pěkně jsi to napsala, TIP a díky
a kdyby
nedej bože
takhle daleko od domova
přikážou a dají kvéry .......
vyvalený vojáčci
jejich děti
naše děti
Marti, moc pěkně jsi to napsala, TIP a díky