Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen?
18. 07. 2001
6
0
2356
Autor
mejdej
Něco
Pod zeleň kapradin pokládám svoje slzy,
lesknou se jako v slunce svitu kapky rosy,
to co jsem učinil mě v morku kosti mrzí,
že přes ostny lásky já klopýtal jsem bosý.
Pod listy leknínu pokládám svoje touhy,
třpytí se jako měsíc plujíc po jezeře,
můj sen je nekonečně široký a dlouhý,
kdo často sní ten nepropadá nedůvěře.
Do kůry javoru vyrývám svoji něhu,
tryská z něj míza jako z mého srdce city,
víla co vábí mě zvolnila tempo běhu,
aby mi její krásy nezůstaly skryty.
Odkládám svojí víle závoj po závoji,
srdce mi zahřmělo snad za to může láska,
chtěl bych ji políbit, ale trochu se bojím,
jehličí pod nohama romanticky praská,
jehličí pod nohama romanticky praská........nám.
vážený autore - velice si cením Vašeho jarého sarkasmu a formální neúzkostlivosti, která se tak skvěle snoubí s energickou citovostí - vyjádřenou zde veršem "tryská z něj míza jako z mého srdce city".... je mi potěšením Vás číst
...moc dlouhy radky, moc moc moc, a rytmus se tam ztratil, kdyby se to trochu rozkouskovalo, tak se to bude lip cist a vyzni to naplno...ale jinak celkem pekny...
Miroslawek
20. 07. 2001
ksti - kosti preklep
vers "kdo často sní ten nepropadá nedůvěře" mi tam pripada jako pest mezi ocima (tak trochu jako vycpanina)
ale pal cert kritikovani - je to mocmoc nadherna kousek :)
tiiip*