ZLÁ

Procházím obdobím uschlé jabloně

Zklamaná pádem svých iluzí

Zatratila jsem svět ..

.. i sebe

Nechci mluvit.

Nechci být vůbec patrná.

Procházejíc starým městem

jsem požádána abych ukázala na někoho

kdo se mi líbí.

Dlouho jsem hledala

než jsem uviděla podivně pestrou starou ženu

se žlutými vlasy a želvím krkem

zamotaným do šňůry červených korálů

Ta!

Zabodla jsem se do ní zdálky prstem

a rozesmála se

Jsouc dotázána na důvod své volby

odpovídám velmi prostě:

Ona již brzy zemře

Jsem zlá, protože nešťastná

Ani pod zemí nesnímám černé brýle

Jsem jako bohyně pomsty

mstící se zejména sama sobě

Slídím po kapkách vlastní krve

Veřejně ji lížu a pak se stydím

Nemám ráda lidi

neboť jsou svědky mého hlubokého pokoření

Občas zahlédnu záblesk naděje

ve vší té špíně okolo mě nevkusný

a tak ho míjím

Nejsem schopná se otevřít

.. ani vlastní bolesti

přestože vím

Rány od tupého nože se hojí nejhůř.