30.9.2008

 Smích trosek,
nablýskaný brek,
víš, kdo se
vzdal? Kdo proč měl vztek?
Z letadel
čteš v clonách kouře,
„neřáde,
i klid je bouře,
jejíž hrom
ti v uších blýská,
nevírou,
že sukně blízká
zahřeje
svět zkřehlých duší“,
zakleješ,
že všichni hluší
stokrát již
slyšeli všechno,
rozkrájí
svůj cit a zdechnou…
Poražen
je vítezstvími
kdo káže,
že mezi svými
pravdu má,
z ní červi lezou,
zadumáš
se – nevyvezou
všechen hnus,
co opět bobtná,
na bonus
je žhavá plotna,
že se sní,
vše navařené,
nezplesní
nám srdce – že ne?
Žene se
k nám vichr z ledu,
nesnese
již teplých plédů,
opírá
se do základů,
popírá
i pocit hladu,
nedává
nám mnoho šancí,
bez práva
jsme ztroskontanci
čekající na rozsudek….

 

---