Samota

Snažím se být pozitivní, ale někdy to zkrátka nejde ......

S nastávajícím večerem,
padá na mne tíha,
zas a znova
otevírám svůj notebook,
hledám útěchy slova,
z reality únik,
je mi smutno,
chci znát někoho,
kdo rozumět mi bude,
s kým promluvit bych mohla,
jako s blízkým přítelem.

Těžký den mám před sebou
a nikde nikdo,
kdo radu by dal,
podělil se se mnou
o strach,
který mám,
odehnal obavy,
sňal tíhu,
podal ruku pomocnou.

Tak to bývá,
když zůstane člověk sám.

Stěnám mého pokoje
je jedno co se stane,
co udělám,
i když vím,
že tam někde v dálce
přátele mám,
sama sebe se ptám
"je to osud,
nebo já,
kdo určuje mi cestu,
po které se dám?"

"Není to tak, že utíkám?"

---