Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRoxy
07. 11. 2008
4
10
1272
Autor
Claire1990
Víš, Roxy, to se může stát.
Ne vždy se všechno podaří,
i rozpadne se z písku hrad
a prohraješ i tentokrát.
Ta slza vzteku na tváři
když není, o co dál už hrát.
Víš, Roxy, nemusíš se bát.
Zapomeneme na stáří
a tím se zachráníme snad,
že stále znovu budem brát
své věčné mládí k oltáři
a jemu lásku vyznávat.
Víš, Roxy, i to se může stát,
že já zbořím ten z písku hrad
ve kterém ved tě k oltáři.
To já, Roxy, začínám se bát,
že zkazím to i tentokrát.
Co moje slzy na tvářích?
10 názorů
AlexandraDeRent
12. 11. 2008
...a když zapomněl na stáří,
sved ji, a šel k oltáži -
s jinou postavil zimohrad.
Miroslawek
09. 11. 2008Claire1990
09. 11. 2008Miroslawek
09. 11. 2008Claire1990
08. 11. 2008
tyto prohry je lepsi nebrat jako prohry - spis jako zkousku pred opravdovou vyhrou! /***
Ta slza vzteku na tváři (btw, chybí ti tam "e") když není, o co dál už hrát... nesvědčí o lítosti a omluvě :)