oči

někdy stačí jenom slůvko
proč nepromluvíš a smutně klopíš oči?
chtěl bych pro tebe to nejlepší
ale nemluvíš
a nevidím ti do očí
mohou za to  prosluněná rána
nebo snad moje hlava
co přikryla tvůj klín
a tvoje ruce
hladící něžně mé rty
šeptající blouznivá vyznání?
mohou za to snad jahody na kraji lesa
které byly ještě sladší než obvykle
když jsem je slíbal 
s  tvých zad
 s  tvých prsou?
nebo snad za to mohou drobné květy pomněnek
co jsme je spolu natrhali na louce
a já z nich potom spřádal jemnou modravou krajku
na tvém bílém těle?
mohou snad ony za to
že teď nemluvíš a klopíš oči?
možná jenom nechceš říct co pěkného jsi zažila
možná  však nechceš říct
že mě již nemiluješ
podívej se mi prosím do očí
dobře vím
že ty tvé
  nikdy nelžou

...