OBROZENÍ

Ve svém nitru zpětně prahnu po všem,
co bylo krásné,
co ve víru života ztratilo se,
hledám to stále,
snažím se,
již však umdlévám
při hledání ztraceného času,
jež byl promrhán.
Výchovou?
Hrdostí?
Sama nevím.
Snad jen obrození počátku bytí,
zpět vrátilo by víru,
lásku,
vrátilo by radost duši,
která již zatvrzele mlčí,
čeká a tuší,
že skončí osamělá,
ale
jiskřička naděje stále bliká
a ona sní o návratu jeho,
všeobjímající náruč otevírá
a
skrytě volá
"vrať se , synáčku můj,
já pláču beze slz,
ano jsem příliš hrdá,
přiznávám však,
jak ráda přitiskla bych znovu,
milovanou tvoji  hlavu,
na svoji hruď!"