Rozbor filmu II: Báječná léta pod psa

BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA

Věcné informace:

Název: Báječná léta pod psa

Režie: Petr Nikolaev

Země původu: Česká republika

Ostatní: komedie, 1997, 109 minut

Úvod

Je to již jedenáct let, kdy se režisér Petr Nikolaev rozhodl zfilmovat román Michala Viewegha. V porovnání s ostatními filmy podle dalších románů Viewegha se tato adaptace řadí mezi zdařilé, podle mnoha lidí i nejpovedenější. Příběh popisuje dospívání jedné z hlavních postav, Kvida, a život jeho rodiny za doby komunismu, normalizace a z části i revoluce. Ve filmu je prostor zejména pro otce Kvida (Ondřej Vetchý), jeho problémy se zaměstnáním, režimem a v podstatě celým životem. Ačkoliv se děj týká spíše depresivních problémů, tak je vše podáváno humorně a film se označuje za komedii.

Herecké výkony nejen hlavních postav

Ústřední dvojici manželů, jimž se narodí malý Kvído, ztvárňují Ondřej Vetchý a Libuše Šafránková. Ondřej Vetchý velice uvěřitelně zahrál poněkud přihlouplého a zbrklého „otce rodiny“, jemuž se ale nedá vytknout to, že je hodný a snaží se dělat pro svého syna a manželku vše, ačkoliv mu to režim rozhodně neusnadňuje. Ondřej Vetchý v tomto filmu prokázal, že umí „vylézt“ se svých hereckých stereotypů a zahrát i poněkud složitější postavu, která se ale paradoxně na první pohled zdá jednoduchá a prostá. Libuše Šafránková naopak působí poněkud inteligentněji, razantněji a od života očekává něco více než bydlení ve skleníku. Dokáže si prosadit svou, konec konců jí nic jiného nezbývá. Ve filmu je vidět souhra těchto dvou herců, kteří se očividně snažili zahrát své role bezchybně a opravdu uvěřitelně. Nejsou však jediní, kteří předvádí kvalitní herecké výkony. Opomenut by neměl být Vladimír Javorský v roli nesympatického (dá se říci až odporného) komunistického soudruha Šperka. Nikdo z dalších herců určitě nesnižuje hodnocení hereckých výkonů, samozřejmě ani postava Kvida, která dodává filmu laskavý humor a zejména zlehčuje těžkou dobu komunismu, ve které se děj odehrává.

Vhodný kompromis

Petru Nikolaevovi se povedlo to, co umí jen málo režisérů: šedou dobu normalizace dokázal popsat komicky, ale nedělá z toho žádnou frašku. Divák se mnohdy pousměje a snad jen při sledování postavy Vladimíra Javorského si zanadává na zlou dobu a nechá se na chvíli unést špatnými vzpomínkami na poměry před revolucí.  Dá se tedy říci, že se režisérovi povedl kompromis, který neurazí tím, že vážné téma podává nevážně. Není těžké uhádnout, proč jsou postavy tak uvěřitelné. Scénář je totiž povedený a nenutí divákovi, jak má reagovat na určité scény. Samozřejmě se ve filmu najdou občas okamžiky, kdy je děj trochu patetický, ale většinou to není nic katastrofálního.

Děj, hudba, střih

            Mezi zápory filmu patří, že někomu se může zdát děj poněkud rozvleklý. Je pravda, že tempo je spíše pomalé. Film sice popisuje dvě desítky let, ale žádných velkých dějových zvratů se nedočkáme: Kvido je dítě, Kvido vyroste a má sourozence, otec se zblázní, nastane revoluce, konec dobrý, vše dobré. Někdo televizi vypne, řekne si, že to byla dobrá komedie, a dál nepřemýšlí. Film ho totiž primárně do přemýšlení nad režimem nenutí. Neměl by však? Když už se Nikolaevovi povedl film, který mimo jiné popisuje těžká léta za komunismu, mohl by možná i poučit. Jenže je možné, že právě tím by film ztratil svou poetičnost.

            Hudba Ivana Hlase doprovázející film jistě nikoho neurazí, dá se považovat za vkusnou a hodící se. Dodává filmu melancholii smíšenou s humorem a nadsázkou. Film tvoří originálním například střihy, které ukazují, že uběhla nějaká doba – nastala zima, jaro… Záběry kamery na přírodu nejsou na škodu a do filmu se hodí, ačkoliv děj trochu prodlužují a někomu by se to mohlo zdát zbytečné.

Film, který neurazí

Báječná léta zřejmě nejsou filmem, který nadchne úplně všechny. Kritici, pokud budou chtít, na něm najdou spoustu chyb. Diváci film však přijali kladně. Přece jen je vše natočeno s nadsázkou a ve výsledku je film podařený. Ne vždy se tohle (zejména českým) filmům podaří, často převažuje trapnost a jistá nucenost. Báječná léta pod psa jsou kompromisem, který málokoho urazí. Navíc film končí revolucí, tedy koncem, který ve většině diváků nevzbudí depresivní pocity.