Proklínám tě

  Jejich roztroušeně se vzadlující obrysy zanechávají na zřítelnicích hodnoty mléka.
Hašteřivá ženo!
  Trestají místo v podkolení, často oblizované kyselými pramínky potu.
  Tisknou bobulovité nádory ve tvém krku tak, že že z nich vystřikuje vazká Tekutina
zklamání.
  Na dně tvých vrásek se kroutí a zaškubávají, podobni červům hniloby, zakusují se do
kůže, až nepříjemně zarudne a svědí.
Daremná ženo!
  Schováváš hlavu pod polštář, ze kterého ti následně do úst, nosu, uší a očí padají
prachová semena plísně, jež zevnitř zbarví tvé žíly do nezdravých tónů šedé, zvrásní
dálnice pro nestrávenou potravu snadno podrážditelnými jizvami, ze kterých vyrůstají,
následně umírají, usychávají a odpadávají výtrusné bodláky nutící tvé svírající se
hrdlo polykat je. A oni znova a znova ničí zbytek tvých zažívacích cest, znova do
čerstvě nařezaných vrásů kálejí další a další semena.
  Uvnitř tvých stehen, na slabinách vyrážejí oni, v podobě zduřelých pupenů, stále
rostoucích, tvá kůže v krutých bolestech praská, oni se derou ven, coby neduživě
světélkující kaktusy se zahnutými kovovými trny projíždějícími tvou kůží, trhající ji,
jejich narůžovělé hlavičky pukají a z vlhkých, rozeklaných kráterů se pomalu vyplazují
siflem poškozené jazyky nemocných, třesoucích se pijavic, oblizují pupence, ze kterých
vzešly a k bolesti se přidává divoké svědění.
  Zuby ti prorážejí pomalu se otáčející vrtáky jejich nekonečné píle, vibrace otevírají
praskliny ve tvé zubní skovině, do kterých se dere rudnoucí zahnědlá hmota, postupně se
rozžhavuje a proniká hlouběji a hlouběji do zubních nervů, jež ztrápeně křičí hlasem
morem nakažené motorové pily, tvé zuby zahnívají, vypadávají, ty je bezmocně polykáš,
zatímco ohnivý hlen rozežírá tvé čelisti, prodírá se vnitřkem tvojí lebky, jeho pařáty
prorazí zezadu do očních bulv, které se začnou vařit a prskat po kůži na obličeji.
Mrzká ženo...
  Vřískáš bolestí, svaly prohýbají tělo do nesmyslných pozic, lámou prsty na nohou,
drásají zbytky nehtů tvůj obličej, vřískáš, vřískáš, trpíš, ze zbytků vybuchlých očních
důlků v rytmu bijícího srdce vystřikuje hnis z rozežraných tkání, bublavě hrdelně sténáš,
tvé srce bije silněji a silněji, hnis arytmicky vytéká i z uší, brzy i z krku, nosu, z ran
na těle jež jsi si sama otevřela, z řitního otvoru i vagíny, ta vařící žíravina, pálí
maso i zvenku, srdce buší, buší, jsou to hrozné rány, zevnitř do tvého korpusu, buší buší
až poslední, největší ranou prorazí hrudní kost, až úlomky žeber poničí nově omítnutý
strop. Imploduješ. Nejsi více.
Došla jsi spravedlnosti zde na zemi. Teď poputuješ do pekla, kde budeš trpět tisícekrát
více.

Již navždy!
Hříšnice Ztracená!