Tržní škola

Paní učitelka se rozhlédla po třídě. Všechny plakáty na svých místech, tak je to správné. "Tak, děti, kdopak nám řekne kolik má den hodin?

Třeba ty, Aničko". Žákyně vztala a usmála se "Den má, prosím, dvacet čtyři hodin." "No...píšu ti dvojku. Není to úplně správně. Co ty, Pepíčku, znáš lepší odpověď?" "Ano prosím. Den má normálně dvacet čtyři hodin a s Deli super jich má dvacet pět." "Dostáváš jedničku s hvězdičkou. Přestaneme nyní zkoušet a budeme zpívat." Paní učitelka si uvědomila, že děti na prvním stupni by si měli také trochu odpočinout. "Začneme zpívat Spoření s liškou. Melodii i text doufám znáte."

Třídou se rozlehlo "k příspěvku i úvěru liška dodá důvěru" , až se začal otřásat obraz Václava Klause, presidenta, premiéra i předsedy parlamentu v jednom.

Po přestávce - děti si mohly koupit Coca colu z automatu na chodbě - byla výtvarná výchova.

"A proč mám kreslit Volnou Ruku Trhu, pančelko? To jsme kreslili už minulý týden!" "Maruško, musíš si uvědomit, že škola nemá peníze. Musí si na všechno vydělat sama. Reklamní akce nám velmi pomáhají. Aha - málem bych zapomněla. Došla nová várka plakátů Microsoftu. Honzo a Petře - rozvěste to po třídě, jo? Mimochodem - kde je Karel?" "Prosím - u doktora. "

Po hodině Klausovědy se Karel vrátil z Tržní nemocnice. Operovali ho, takže se mohl celý život chlubit jizvou ve tvaru Pokémona.