Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevlkodlak
Autor
kindak
VLKODLAK
Světlo luny se kolem rozprostírá,
Jen stará vdova to tmy zírá
Čeká na syna svého
Avšak cítí něco zlého
Jen vytí vlků z lesa slyšeti
A kolem domu něco běžeti
Snad syn vrátil se již
Modlí se a drží kříž
Pomalu jde ke vchodu
Už sestoupila ze schodů
Dvéře sou otevřeny
Před nimi jen schody zasněženy
A tak to zlé tušení
A na obloze znamení
Žene ji do lesa vpřed
Až doběhne tam kde je lesa střed
Už nemůže dál běžet
A ve sněhu dá se taky ležet
Luna osvítí mýtinku se ženou
Na polo již zasněženou
Je tajemná noc
A kouzelná moc
Lidi ve vlky mění
Ale jen po setmění
Na mýtině žena a člověk vlk
A vítr rázem zmlk
Vdova nabírá vědomí
Neboť hryže jí svědomí
Když vlka spatří
Kterému lidská krev patří
Znovu nabírá sil
Již nemůže zde meškat dýl
Po lese směrem neznámým
Jen s napolo nabytým vědomým
ovšem vlk rychlejší nohy má
cítí jak čerstvé maso si dnes dá
slunce kraj náhle osvítí
a hleď přestalo už smrtelné vytí
jen polonahý muž se na zemi válí
a kohout kokrhá v dály
vdova na zemi syna vidí ležet
nohy stuhly a nemůže běžet
do probuzení u něj sedí
a jen hvězdy dnes už vědí
co tu noc stalo se
tam na mýtince v lese