Boty

                        Vržou mi boty.

   Vržou mi boty.Jsou z kůže.Já to sice moc nepoznám, ale prodavač mi tvrdil, že jsou a že je musím mazat jenom klasickým krémem na boty, jinak že budou vrzat.Koupil jsem si tedy klasický krém na boty.Vržou!Ten prodavač taky říkal, že když si koupím boty od Číňanů že mi budou vrzat klouby.Nevržou.To proto, že jsem si nekoupil ty východní boty.Tyhle jsou západní, jen jsou určitě vyrobené na východě, ale to mi ten prodavač určitě neřekne i kdybych ho mučil.Ostatně byl mladý a o hlavu větší.Nevím jak bych ho ukecal, aby se dal mučit.A tak ho nechám milostivě žít bez mučení a doufám, že není masochista.    

   I u nás začíná nastupovat do vedení klasická generace bílých límečku nebo vysokých paruk, jak se říká v Kanadě.Vždyť jsme podnik německých akcionářů.Jsou školení v tom, abychom jako jejich podřízení pracovali více za méně a ještě s nadšením a úsmevem.Ne, kecám.Zatím nám stále přidávají obojí.Práci i peníze.Naši nadřízení jsou dokonalí.Myslím ti mladí.Padnoucí obleky, výrazy, vyjadřování.Jsou jako z plastu nebo z gumy.Bez změny výrazu, s pohledem zamyšleně ustaraným a přesně vyměřeným krokem chodí kolem nás.Unifikování,certifikovaní, normalizovaní a neskonale nudní.Asi to mají v popisu práce.Nějak se vytratil člověk.Ani by jste si nevšimli jestli nemají tmavou pleť a šikmé oči, neboť vše přebíjí dokonalost nacvičené neutrální strnulosti, vyjádření osobní profesionality nezúčastněnou životnosti.Tak.To jsem se vyjádřil naprosto přesně i když hrozně!Jsou jako Ken od Bárbí.Jenom nemají plastová ale plechová auta.Zatím.   

   Minule jsem si na chatu hezky popovídal s jednou mladou paní……..Byla to taková zvířomilka a lidi ji už asi dost zklamali.To se v životě stává občas nám všem a chce to jen čas, abychom to skousli, nebo to nechali vyšumět, nebo si to nechali otisknout do mozku natrvalo.Nebojím se že to poslední by byl případ této paní.Tentokrát to ale pro ní asi bylo dost živé a tak to dávala trochu dramaticky najevo a moc krásně bojovala za zvířátka.Já zase za lidi.Byl to hezký boj-neboj.Nebyla vůbec gumová, byla krásně živá, měla názor a udělal mi obrovskou radost!Byl to krásný rozhovor a vůbec nešlo o vítězství.Ostatně, já se osobně cítím šílene nepříjemně, když se mi kohokoliv v čemkoliv podaří devastujícím způsobem porazit.Cítím to za oba jako obrovský podvod a proto raději vždy trochu kazím, aby byla hra dobrá.Myslíte, že podvádím?Ano, ale určitě ne soupeře a sebe.Možná diváky, ale já jich nikdy moc nemám..Nejsem Berdych ani Van Damme.   

    A tak si chodím světem ve vrzajících botách, lidé se občas otočí, řeknou si něco o někom kterému vržou boty, poslechnou si svoje a jdou vesele dál nevrzajíc.V úterý jsem došel pána a tomu boty vrzaly.Šel pomaleji, neboť asi nespěchal a jak jsem šel rychleji vrzali jsme spolu takřka přesně v tříčtvrtečním rytmu valčíku.Podívali jsme se ne sebe, usmáli jsme se v podivném společenství vrzalů bot a každý jme pokračovali dál ve svém vrzavém životě.Tehdy jsme k sobě patřili jako třeba trampové, členové strany za erotickou iniciativu , chataří(jako chataři),chataři(jako čataři) a chachaři jako Ostraváci-myslím.    A tak nevím.Jsme společenství?Máme založit politickou stranu?Máme se profilovat v médiích a vydat prohlášení?Nebo máme hned přejít do ilegality a měnit svět.?!Hlavně proboha ať nejsme gumoví a unifikovaně normalizovaní.To si radši nasadím čepici s rolničkami a začnu chodit pozadu.Myslíte, že mi bude slušet?Hlavně bacha na koženou obuv.Časem vám začne vrzat a třeba bychom museli založit stranu.Nebude nám do budoucna, stačit jen ta jedna malá a jedna velká, na kterou musíme občas chodit všichni?

   A hlavně abychom měli kožené jen ty boty, ale ne tvář a úsmev.Vržou mi boty.A co vám?