Nejpodivuhodnější den

         Mánek se připojil k nesourodé dvojici jakoby ke Šrófovým patřil. Na dohled měli širokou tepnu frekventované silnice. K té zamířili.

Petr se pohnul pod těžkým batohem a vydal se za nimi. Jeho nohy, zvyklé na svíravý krunýř polobotek z nepoddajné  bůvolí kůže,  si v kotníčkových botaskách libovaly.

V Mánkovi poznal – aniž by si připustil možnost mýlky – konkurenci.

Poručil si nespustit ho z očí.

Když už měla trojice před ním viditelně tak akorát pochodu i konverzace, a stíny se scvrkly na trpaslíky, vynořily se před nimi nečekaně blízké zákruty řeky a mezi nimi červené střechy zámku,   jehož věž nabízela k přepočítání stovky sgrafitových psaníček. Český Krumlov.

         V přelidněném centru Petr ještě zaznamenal, jak pana Śrófa uctivě zdraví domorodci, a pak už měl co dělat sám se sebou. 

         Za rameno ho chytil drsný vazoun prackou, která se určitě nekamarádila s kancelářskou prací.  V druhé držel obr tyčku, na niž byl drátem důmyslně přichycen  kus papundeklu s tiskacími písmeny napsaným imperativem: „STOP GLOBALIZACI“.

         „Kam s tim rancem, mladej?“ zeptal se zhurta chlápek.

„Ále, támhle se mi ztrácí strejda s bráchou,“  máchl Petr neurčitě do zad vzdalujících se Šrófových. Sevření povolilo.

         V houstnoucím davu oplývajícím transparenty s nápisy podobnými tomu prvnímu, se Petr probojoval až do Latránu. V dohledu měl zelenou kopulku bývalého kostela svatého Jošta. Blahopřál si, že prozíravě předem vzdal cestu autem.

         Když popoběhnul tím směrem, spatřil Mánkova záda mizející v jednom z renesančních domků.  Před kostelem mlátila parta mladých do kytar a dokonce do bubnů a ozývaly se  skandované pokřiky usměrňované jakýmsi učitelským, konkrétně tělocvikářským,  týpkem.

         Petr se protáhl za Mánkem do průchozí chodby domku a skočil za ním přes uličku do sakristie  kostela.

         Dvojčata Machova už čekala. Obě holky měly růžové minisukýnky jak baletky, či spíš jako Jessica Parker, když jdou titulky Sexu ve městě. Nahoře něco zanedbatelného.

         Jak Petr mrkl do strany, viděl, že podobná dvojice se vrhla na Mánka a jeho učebnice. Jedna upadla  a  stránky se rozletěly na mramorovou podlahu.

         Petr zbavený batohu, z něhož dvojčata obratně vyndavala  láhve elegantních tvarů a   dekorovala jimi první prodejní pult u hlavního kostelního vchodu, se natáhl pro jeden z letáků, jenž spolutvořil „učebnici“.

„Belles Fleurs – květinářství"

„Natrhejte si své květiny u nás, v kostele s květnou TVÁŘÍ“

„Doručování kytic na adresy ve městě zdarma“

„V prvním týdnu slevy 20%“

"www.bellfleur.cz."

Zvedl oči k Mánkovi. Ten se díval, jak dvojčata vytáhla z Petrova batohu poslední láhev vína a postavila ji pod nadpis „Vinotéka Mangaloo – 50 m vpravo za kostelem“.

Pomalu se otočil k Petrovi.  Mladíci se na sebe usmáli. Překážet si nebudou.  Vykročili pomoci nervóznímu mužíčkovi z radnice otevřít vchod dokořán.

Kostel se za nimi již zaplnil trhovci, kluci z ochranky odložili lahváče, ale byli to Petr s Mánkem, kdo jako první uviděli asi čtyřicet dychtivých Japonců s kamerami, prosmykávajících se k nim manifestujícím davem obratně jak štěňata rasy KEN z ostrova Hokkaidó.

Nejpodivuhodnější den Petrovy manažerské kariéry se začal jevit slibně.