Příteli můj

Příteli můj, jenž mým  tichým slovům nasloucháš,

řekni mi, jsi skutečný či jen se mi zdáš?

Sedím tu prostě zbavena všech svých tajemství,

o kterých jen naše duše spřízněné tiše ví.

Příteli můj, jenž máš mě rád a často přicházíš,

neříkej mi nikdy prosím, že jen rozmar ve mně nacházíš.

Vždy budeš hostem vítaným, přinášíš totiž hudbu souznění,

je to tak, a ani kdybychom moc chtěli, se to nezmění.

Ach ano, příteli můj, otevřeně přiznávám,

že už zase nevím, co s Láskou počít si mám.

Nepláču, nezlobím se a ani jiné z toho neviním,

snad se se svou podivnou radostí  brzy usmířím.

Příteli můj .....