Po ránu

Svítání je kurva,
ještě, že v noci pršelo
a nebylo vidět, jak kvůli Tobě bulim

poprvý

prej všechno je jednou poprvý.

A naděje,
kdo řekl, že neumírá?
Pravda,
ještě jsi mě úpně nezabil.
Některý věci se prostě nemaj stát,

bolíš,

tam někde v hrudním koši
- za tohle by mě pan docent Páral nepochválil -
i když co, stejně mám z anatomie trojku
a srdce a hlavu
se odmítám učit
- dějou se v nich divný věci,
kterým nerozumím.
Myslím, že jsou patologický,
ale ani pan patolog nám to nevysvětlil

Seš tak hodnej,
že Tě za to až nemám ráda.
Jak tě člověk může po tom nenávidět?
A botanika byla taky k ničemu,
měli nás tam naučit míchat lektvary,
čajíčky na lásku.

Nenávidím to naše rejpání
"Á koukám, že tu máš nějaký důležitý funkce"
A ty se pak divíš, že ti odsekávám
a hrozně se urážíš.
Beztak jen na oko, abys sis užil
to moje odprošování.
A víš co,
od teď se Ti neomlouvám,
stejně je to kvůli Tobě,
pokaždý,
nemáš začínat.

A víš co
vůbec si mě nevšímej,
když Tě nezajímám.

---