Sklem

tak se povedla moc

co jen: dívala ses skrze mě? ale jinak ok celkem*

*pěkná, výstižná...

skvělá atmosféra, tísnivá

dlouho jsem tě nečetla... je v tom něco sympatického, asi tou myšlenkou a když se to rozloží na jednotlivé metafory a opisy...ale celkově na mě text působí přesyceně, nekonzistentně. druhou a třetí sloku bych klidně oželela, nějak mi tam ta minulá vidění nezapadají, přečnívají. čtvrtá sloka mi kontrastuje se zbytkem košatostí, rozvitostí, komplikovaností obrazů... "jsem sklem KDYŽ skrze mne se díváš tiše ven KDE hasnou lampy A den se počíná A je šedý JAKO moje kůže KDYŽ jsem se narodil" již jsi zmínil, že jsou tři hodiny po půlnoci, nadcházející ráno je zřejmé, netřeba opakovat a hned by se to pročistilo, projasnilo: "jsem sklem díváš se skrze mne tiše ven do hasnoucích lamp a den je šedý jako moje kůže když jsem se narodil" (a jen tak na okraj- lampy jsou obyčejné pouliční lampy nebo hvězdy?) text přiměl přemýšlet, vyjádřit se. takových mnoho textů není.