Brigita

Vždy tak rušné náhle ztichly ulice

vítr ustal, jen tiše se krčí

dnes půlnoc neohlašují zvony radnice

dnes černé šaty nevěstě sluší.

Kde máš ženicha, panno bledá?

Smrt stala se jeho ženou

v její náruči něhu hledá

údolím smrti za ruce se vedou.

Počkej, kam běžíš, panno?

Mne volá můj milý

už slyším sladké ano

znějící v posvátné chvíli.

Svoji krásu ztratily šaty svatební

do červena zbarvily se krví

jen se duše nevinná rozlétni

mrtvé tělo nikdo neprobudí.