Povídka měsíce - Březen 09 - Nominace

Připadalo mi u ní, že psala z nutnosti, což tu mnohdy nevídám. A téma také nebylo ohrané, alespoň co se zdejšího prostředí týče.

To vyplývá z tvého jednání, StvNe, doslova jsi to neřekl, nedělej hlupáka. To, co pro tebe vyplývá, je jen tvá interpretace. Vyloučil jsi snad možnost, že mé jednání chápeš pokřiveně? Asi jako mnohdy muži nechápou jednání žen? Jamoyce ti nenapsal ani zdaleka tak odsuzující kritiku k dílu a hned jsi startoval. A když já tě upozorním, žes ty tady udělal soudy daleko tvrdší a obecnější, tak se ti to nelíbí. S takovou jdi do háje. Tady bude lepší bavit se nad konkrétními výroky. Podle tebe je Elat Grafoman. A co je třeba Chaim Potok nebo John Boyne? Tihle spsovatelé mě zvlášť neoslnili, dokonce bych mohl říct, že mě nudí. Některé Elatovy povídky jsou na stejné úrovni. Ale je to spíše otázka žánru. Nikdo z nás tu není profesionální kritik, ale měli bychom mít oči otevřené. Ty dva spisovatele neznám. Elat je grafoman. Říkám to trochu nadneseně. Proč ty máš nálepku kritik? Protože jsem se kdysi zavázal k tomu, že budu funkci kritika vykonávat. Nepotřebuješ ji. Jako k životu? To asi ne. Jsi dost známý, úspěšný. Možná v rámci Písmáku. To nic neznamená. Kritiky neděláš. Momentálně na to nemám sílu. Stačí mi číst nominace na PM. Tak proč? Když jsi znuděný po 17 tis. kritikách, proč toho nenecháš, proč soudíš kritiky jiných, méně zkušených, kteří ale mají tu chuť něco dělat a s něčím hýbat. Dělám minimálně PM, není toho tolik, jako dříve, ale něco dělám. To bych se tě já mohl na oplátku zeptat, proč ti tolik tahle nálepka leží v žaludku? Pochopil bych, že by se někdo mohl zlobit, kdybych za to bral nějaké peníze, ale takhle? Úspěchy ti tu nikdo neodpáře, kdo by na tom taky měl mít zájem. No to já nevím. Tvrdíš, že pro spolupráci nemusíme být kamarádi, ale jednat s námi nebudeš, když ti nepředložíme seznam spisovatelů, na kterých stavíme svoje názory. Smyslem toho bylo poznat to, s čím máš zkušenost. Je to jednoduché. Jako s tím řízením. Když ti budu vysvětlovat, kde je v Písku nějaká hospoda, tak ti to těžko vysvětlím, když jsi v Písku nikdy nebyl. A jestli si máme relevantně vyměňovat názory na nějaké texty, tak očekávám určitou míru znalostí, takzvaný přehled. To je jako když jdeš na sraz fanoušků Star Treku, tak se taky předpokládá, že o tom máš nějaké znalosti. Já netvrdím, že ten, kdo má načteno, je chytřejší nebo šikovnější, ale tvrdím, že ten, kdo načteno nemá, nemůže adekvátně diskutovat s tím, kdo načteno má, ostatně na čem by ten rozhovor postavili? To je stejné, jako ti já nejsem schopen nic říci na ty dva autory (Chaim Potok nebo John Boyne), protože jsem je nečetl. Osobně ti můžu odpřisáhnout, že svoje názory stavím hlavně na sobě samém, na svých, pravda omezených, životních zkušenostech. Samozřejmě. Ale na čem stavíš literární názory? Životní zkušenosti jsou důležité, jsou elementární, ale jsou pouze materiálem, ještě musíš mít něco, čím ten materiál zpracuješ. Stylistyka a styl se dá snadno nakoukat z několika knížek, které ti někdo doporučí, abys pak mohl dělat chytrého. Velice snadno tě mohu přesvědčit o opaku. Psaní není něco, co může každý okoukat. Ostatně ani kopírování nějakého stylu není jednoduché. Natožpak vytvoření si vlastního stylu. Můžeme třeba uspořádat anonymní akci a vsadím boty, že kandelabra i mě poznáš. To platí o nás o všech. Když ti ten seznam předložím, tak se ponížím přístupem na tvou hru a stejně mi ho seškrtáš a nebudu ti dost dobrý. Neměl jsem v úmyslu ti nic seškrtávat. Chtěl jsem zjistit, v jaké oblasti literatury se formují tvé názory. Máš přehnané nároky, pro které neděláš zbla nic. Nesouhlasím. Mám vysoké nároky i na sebe a stále na sobě pracuji.

Já bych uvítala trošku podrobnější vyjádření k Anthemis (v čem je ten náznak něčeho jiného), u její povídky jsi toho moc nenapsal. Mně třeba hodně připomíná některé zdejší autory, třeba Jamoyceho. Jinak, snažím se sbírat životní i čtenářské zkušenosti, ale čím víc znám, tím si připadám menší a menší... :-)

Kde jsem vyjádři něco ve smyslu když napíšeš 100 kritik nebo 10 povídek, že budeš lepší než ten, co jich napíše 10 nebo 1?

Mistře v couvání, jeden z jantarů si myslí, že člověk je způsobilý hodnotit už tehdy, kdy otevře první knihu v životě. Třeba nedocení některé aliterace, odmlky nebo pětistopé jamby, ale bude mít na dílo ucelený názor - odpovídající vlastní zkušenosti. Názor je vždy závislý na tom, co člověk prožil - a nemusel nutně prožít jen čtení. Sečtělost je dobrá, ne nutná. Debata únavná, končím.

Ne, je to spise jako kdyz reknu, ze tezko muze "kvalitne" volit politiky ten, kdo se vubec o politiku nezajima. No jo, jenze kdo pochopi vice, muze take snad vice hodnotit, ne? To je celkem jednoducha matematika.

VT: Zase do toho tahas tvorbu, o ktere nemluvim. melancholicka: Nemyslel jsem nejaka jasne dana a preddefinovana pravidla. Ale vzdy nejaka proste existuji. A jasne, nikdo take nerekl, ze kdyz prectes hodne knih, tak automaticky se naucis psat kritiky.

To je asi jako když řekneš, že voliči nemůžou hodnotit politiky, protože nečtou úplná znění zákonů. Nemusím pochopit všechny narážky, abych pochopil, jak se věci mají. Dílo může být víceúrovňové, každý si odnese trochu něco jiného (ostatně, dílo je vždy hrou autora se čtenářem a mezi nimi dochází k průniku). Vidím, že se neshodneme. Dobrou noc.

Na jednu stranu celkem rozumně tvrdíte, že člověk, který něco zažil, je třeba způsobilejší k pochopení díla než teoretik a na druhou stranu mě budete přesvědčovat, že skoro až nemusíte číst. Že někdo něco zažil ještě neznamá, že a) to pochopil b) to umí vysvětlit c) to umí předat d) to umí ztvárnit e) z toho umí udělat "umění" Umělec samozřejmě nejde vypěstovat z nějakých ingrediencí. Jenže o to mi nešlo. Šlo o to, že vy dva jantaři soudíte mě, jakože mou osobu a já vám říkám, že mě můžete soudit až tehdy, když najezdíte to, co já jsem nacouval a dřív s vámi nebudu diskutovat, protože to je jako Pepíčkovi vysvětlovat, že se opravdu spálí. A je mi opravdu jedno, co si o tom myslíte. Jestli máte v těle aspoň tu jednu buňku a umíte pozornost soustředit třeba jenom na dvě vteřiny, tak ji soustřeďte na následující větu: Nesuďte mě, suďte texty.

I kdyby to platilo, byl by takovy clovek schopen postihnout jen obsah. Ale ani tak to neplati. U slozitejsich textu, s odkazy na jina dila apod. by nectenar klouzal jen po povrchu. A velmi mnoho dobrych, temer kazde, je takto pojeno s jinymi texty. A jen pro priklad (a rozhodne ne jako priklad dobreho dila), v mem textu Uspavanka jsou desitky odkazu, valna vetsina vtipu je na nich zalozena, takze nectenar by se mohl jen rozpacite usmivat. A tezko muze psat nekdo kritiku, aniz by dilo poradne pochopil.

Tragicus: No ne, to já si vůbec nemyslim, jen jsem si tak vyložila tvůj výrok o tom, že je třeba znát pravidla boje. Já si právě naopak myslim, že takový pravidla tak docela neexistujou. Že na to nikdo nemá patent, i když si to myslí. Je hafo možnejch přístupů. A diskuse je tu od toho, nějak ty přístupy konfrontovat a ujasnit si díky tomu svuj názor. Prostě se nedá jen tak jednoduše říct tohle je plytký a tohle neni. (A je to navíc skoro to samý jako líbí / nelíbí.) I když se čtením učíš, ne každej je právě přes to čtení schopen napsat kritiku, a to je to, co už jsem zmiňovala. A jdu spát :)

melancholicka: Tak to se pletes. Asi by kritika od vystudovaneho lit. kritika byla nejlepsi, ale rozhodne ne jedina mozna - existuje samostudium, clovek se uci prave ctenim. Neni to otazka "Jestli?", ale "Jak moc?" - je kdo schopen psat kritiky.

Jistěže stojím o hlubší kritiku. Lišíme se v názoru, co to je hlubší kritika a co je k ní třeba. Nikdo není více dalek odhalení pravidel hry než ten, kdo stráví život luštěním metrických systémů poezie dávnověku. Hlubší kritika podle mě uchopí dílo v jeho opradovosti a pokusí se jej nahlédnout ze svého úhlu pohledu. Onu komplexnost, jak o ní mluvíš, taková kritika velice dobře podchytí. Jde o vnoření se do světa textu a postihnutí jeho mantinelů, jeho nosných sloupů a sdělení. Když čtenář vidí, že někde se temn fikční svět bortí, je nedotažený a podobně, upozorní na to. K tomu není třeba načíst povinné klasiky, stačí vnímat.

Ale jak prijdes na jiz objevene? Az kdyz budes cist text. A nejspise na to nejprijdes hned u prvniho, ale az u dalsich deseti, stovky. Takze stejne budes mit nacteno. A tve prvni "kritiky" budou k nicemu. Takze neni lepsi si nacist predtim, nez se vrhnout na kritiku? ... Ignoroval jsem to, protoze jsi tu zminku o Vonnegutovi neupresnil, ale napsal zcela neco jineho, na co jsem vubec nereagoval. A pokud o to ale tak stojis: Tezko muzu polemizovat nad tim, jestli by napsal dobrou kritiku, takrka nic o nem nevim. Mohl by, ale take by nemusel.

Jo, kluci já vás necham radši. Ano, obojí je důležitý, právě. Nechtěla bych redukovat tu posuzovací schopnost jen na množství a druh načteného, toť ode mě vše. Má boj pravidla? Asi jen ty, že každej bojuje jak umí.. Protože jinak bráno do důsledku, nikdo, kdo neni vystudovanej literární kritik či teoretik, by tu neměl radši nic hlásat.. Už jdu. :)

Ale k cemu je ti takove sdeleni? Do citanek se mnohdy dostali lide, co tam nemaji co delat. Jenze abys posoudil boj, musis znat jeho pravidla, jinak dokazes posoudit jen vyhrava/nevyhrava a to je trochu malo. Pak tedy nechapu, proc si u svych del zadas hlubsi kritiku. "Libi/nelibi" ti jako kritika neda to nejdulezitejsi: radu. Rekne ti jen, jestlis zvolil spatny nebo dobry smer. Ale vzhledem ke komplexnosti textu uz nevis, v cem konkretne. Znas jen vysledny vektor, ale neznas ty dilci.

Ano, i ta nesrozumitelná směsice znaků má určitou váhu sdělení. Když nic jiného (ale našlo by se toho víc), vyjadřuje například nechuť používat znaky, co používají druzí. Holan se s podobnou poezií dostal i do čítanek. Ale měl jsem na mysli něco jiného: jsme vrženi na svět, nevíme proč, a literatura je způsob boje. Všichni bojujeme, a proto všichni můžeme posuzovat boj druhých. Něvěřím na konstrukty tzv. vážné kritiky a teorie imanentního vývoje literatury.

Marvine, ja jsem reagoval ciste na toto: "Sectelost neni nutna, viz. ten Vonnegut, abych se s nim zas mohl ohanet." Jenze nemuzes, jake viz Vonnegut? To zni prave, jako by byl vyznacny kritikou a tedy tvym argumentem, jenze nebyl, takze neni argumentem a strc si ho zase za klobouk. Nemuzes prijit na nic noveho, aniz bys znal to stare. Jedine "nahodou". melancholicka: Mas celkem pravdu, ale rozhodne bych nerekl, ze "to hlavni je porad v cloveku". Minimalne je obe na stejne urovni.

melancholická dívko, tvůj příspěvek vůbec není mimo, myslím, že jsi naopak šla přimo k jádru věci; vidím to hodně podobně; asi se jen lišíme v tom, kolik knih je třeba načíst - podle mě stačí jedna, protože už v té chvíli je člověk čtenářem a součástí světa literatury a může jej domýšlet a uvažovat o něm.

Fundovanejsi nez "libi/nelibi", proste hlubsi kritiku, tu ti nectenar neposkytne. "Vše, co je originální (tedy není kopií něčeho), je plně oprávněné a plnohodnotné. Co autor, to jiný styl, to jiné sdělení. Není žádné lepší sdělení. Všechna mají svou váhu." aklhfafhaklfj;lkrfq34thabvoueyfo;werjfhaeif - urcite je to originalni (neni to kopii niceho), ale vahu jako sdeleni to zadnou nema. Ne, rozhodne nemaji vsechna stejnou vahu. Extremem by take mohlo byt priklad: Clovek ktery ma sice velmi originalni a dulezitou myslenku, ale neni schopen ji srozumitelne vyjadrit, ale ta nesrozumitelnost je vlastne originalni. Mytus a filosofii jsem zminil v tom smyslu, ze mytus z niceho nevychazi, nezaklada na nicem, jeho nosnou silou jsou jen emoce a jakasi mlhavost. - Nectenar. Filosofie vychazi z predchudcu, pristupuje kriticky a analyticky. - Ctenar Napsal jsem to zjednodusene.

Jo, sečtělost je nutná. Přesto ale množství přečtenejch knih neni zárukou fundovaný kritiky ani toho, zda můžu vést s kýmkoliv diskusi o literatuře na úrovni. Je k tomu stejně potřeba ještě něco navíc. Kdo neni vnímavej, otevřenej a tvůrčí, stejně si z toho čtení nic nevezme. To neni jen o tom množství najetejch kilometrů a o zkušenosti s jízdou. Jo, dejme tomu, že existuje nějakej literární kánon, autoři, který když nenačteš, dá se říct, že o literatuře nic nevíš, ale přesto, to hlavní je pořád v člověku, v každym jedinym, v jeho zkušenosti (neliterární) a duševnim potenciálu. To, že někdo přečte Dostojevskýho nebo Kafku, ještě neznamená, že je intelektuál. Jestli je tenhle příspěvek mimo, tak se omlouvám. Já už se moc nevyznám v tom, o co vám vlastně v týhle diskusi jde, jen mě místama trochu zvedala ze židle..

Nevim, Marvine, jestli jsem na to upozornoval, ale pletes si dve veci: psani kritik a psani knih. Pokud se nemylim, Vonnegut nebyl vyznacny kritikou, o ktere je tady rec. Ja se sirotu "nechytam", slouzi jako priklad. Nechapu, ze to nechapes. "Dostatecne chytry clovek si precte par dobrych knih a pozna, co je dobre napsany. Prijde i sam na moznosti, ktere pozdeji nalezne v knihach. Mne to tak funguje a to nejsem zvlast chytry." To bys mohl napsat jedine tehdy, pokud jsi v zivote precetl jen tech par knih, jinak je to jen ciste tvuj pocit. Asi jako: "Precetl jsem si v recenzi, kdo je vrah, jeste nez jsem tu detektivku zacal cist, ale i tak bych na to urcite v pulce prisel." To nemuzes vedet. Protoze uz proste vis, po cem se divat, tak ti to prijde jasne. Nemuzes se od vedeni oprostit.

Fundovanější vzhledem k čemu? Je tou nejvyšší autoritou seznam četby? Podle mě není nic jako kvalitní a nekvalitní literatura. Jen opravdová a neopravdová. Vše, co je originální (tedy není kopií něčeho), je plně oprávněné a plnohodnotné. Co autor, to jiný styl, to jiné sdělení. Není žádné lepší sdělení. Všechna mají svou váhu. Ad mýtus vs. filozofie: je to spíš otázka pojetí filozofie - někdo si myslí, že je třeba vytvořit systém, hierarchii, hodnoticí měřítka - jako Hegel; a jiný, po vzoru Kierkegaarda, může zkrátka jen věřit.

jamoyce: Jednak viz vyse a navic: Jo, pokud ti staci "libi/nelibi", tak rozhodne clovek sectely byt nemusi. Pokud chces vsak "fundovanejsi" kritiku, sectelost je nutna. Je to jako rozdil mezi mytem a filosofii.

VT: Tak ted si pletes zase metaforu a logickou chybu. To mate asi s jamoyce nejakou interni sifru ne? Neco takoveho tam nevidim, i kdyz vim, po cem se mam divat. A i tak je to blbost, protoze by to byla porad jenom cast, jak jsi sam napsal. A nad veci muze byt clovek, aniz by se stal sirotou. Naopak, sirotek by prave urcite nebyl nad veci nad texty, ktere by se zabyvaly osobnim nestestim, podobne jako clovek, ktery prosel koncentracnim taborem rozhodne neni nad veci, kdyz se diva nebo cte o koncentracnim tabore, bud je znechucen, ze nezaznamenali dostatecne presne nebo je naopak nadsen. Clovek nikdy nepristupuje objektivne k vecem, se kterymi ma spjaty emocionalni prozitky.

Nejde ani tak o vcítění, jako spíš o prozření; člověk, co něco prožil, se na svět dívá trochu jinýma očima a třeba vidí něco víc než ten, kdo jen čte. Zamysleme se někdy nad tím, proč vlastně vznikla beletrie. Byla v tom asi touha sdělovat příběhy, které jsou důležité a pomůžou nám vyrovnat se s tou nezvratnou pravdou, že jednou umřeme, a pak taky hledání cesty, jak to tady zvládnout. Postupně se z literatury stala i hra a zábava a povýtce věda. Ale když budeme tvrdit, že se k dílům můžou vyjadřovat jen sečtělí, tak děláme to, co celý neliterární svět dneška: podporujeme kariérismus a stavíme do latě ty, co chtějí být opravdoví a jít si po svém. A nic se mi snad nehnusí víc než tohle.

jamoyce: A proc by mel nekdo, kdo ztratil rodice, mit schopnost porozumet nekterym textum lepe, nez "mudrc"? Protoze se vciti? To snad ne... A "porozumeni" je rozhodne jen cast kritiky. VT: Nevim, jestli sis vsiml, ale pletes dve nesouvisejici veci dohromady: Psani kritiky a psani "knih". Jinak souhlasim se StvNem, akorat bych rekl, ze jamoyce take stoji za rec (krom tedy Anthemis, Kandelabra a StvNa).

StvNe, měl by sis do prologu svých děl napsat: "Kdo nepřečetl alespoň 100 knih, nechť se prosím nevyjadřuje. Není toho hoden." Dost zapomínáš na to, že literatura je odrazem života. Ty to vidíš jako dálnici, na kterou si nějaký chodec jen tak nevleze. Můžeš pak být mistrem intertextuality, ale život je jinde, i mimo dálnici. Proto kdokoli může posuzovat kvalitu díla, i kdyby předtím nepřečetl vůbec nic. To není podmínkou. Literatura není pro vyvolené ani za zásluhy. Člověk, který například ztratil rodiče, porozumí některým textům líp než literární mudrc (mudrlant?), který si zarputile jede po dálnici a ještě má tu odvahu hlásat, že jezdit po vedlejší silnici nebo jen uhánět po poli je trendy, a proto špatná věc.

Možná se tomu budeš divit, ale i mě si pár lidí váží, nebo mě při nejmenším berou takového, jaký jsem. Že to nejsi ty, mě netrápí. Pokud jde o nějakou smysluplnou spolupráci, tak na to nemusíme být kamarádi. Když to bude v mých silách, podpořím dobrou věc.

Proč PM nemá něco, co nemá, je proto, že to NIKDO nedělá. Myslíš, že mi někdo pomůže? Jenom Tragicus. Jinak všichni jenom remcaj, ale hovno dělaj. Když něco napíšeš, můžem to zveřejnit pod PM. Já proti tomu nejsem. Já sám na nějaký obsáhlejší práce nemám čas a sílu.

Tyvole mám 17 tisíc kritik, myslíš, že mě furt baví diskutovat nad tim stejným? Proto dělám PM, protože nejsem sám, koho nebaví prodírat se furt stejnými texty a hledat mezi nimi ty dobré. To jsem dělal dřív a takzvaně já jsem hochu nacouval víc než tys najezdil popředu. Takže by mi hodně pomohl, kdyby někdo další četl a třídil a já to budu jenom vyhlašovat a můžu ti tak maximálně říáct, že nějaká povídka tu byla zpracována už mockrát a jiná je něčím zajímavá. To je tak vše, co chci.

No vidíš. Já neměl ne mysli, který z řidičů je lepší (= dělá chyby a podobně), ale skutečnost, že víkendový řidič těžko bude konkurovat řidiči kamionu v zážitcích. To, co se může na silnici přihodit, si příležitostný řidič ani neumí představit, tak je jasný, že nebude zkušeného řidiče poučovat. O to mi šlo. A když nemáš načteno, tak těžko můžeš něco vědět. Jak jsem řekl, nemusíš tomu rozumět, ale musíš to zažít, jinak vaříš z vody. Můj seznam je už nějakou dobu tady.

Já jako Marvine furt nechápu, z jakýho postu ty o mě můžeš pouštět tyhle tvoje soudy? Jsi jako lepší, rozumíš tomu líp? Já jako furt nevim. Už mi nadávalo dost lidí a vždycky v tom byla nějaká jejich skvělá vlastnost jako zloba nebo touha po pomstě nebo vztahovačnost a nepochopení a podobně. Já to jako furt nechápu. Proč bys mi to všechno měl psát? I kdybys měl s jamoycem stokrát pravdu, tak tady mluvíme vo hovně. Kolikrát jsem vám říkal, že s vámi budu diskutovat nad konkrétním textem, ze srdce rád, ale tahle diskuse, kdy do mě rejete, je holej nesmysl.

jamoyce, soudím já tebe?

Zkusme to jinak. Najezdil jsi autem nějaký ty kilometry? Představ si, že jsme dva chlapi, nebo nás je třeba pět a sedíme u piva a povídáme si o ježdění, to je docela častý a poměrně obsáhlý téma hovoru. Mezi muži sedí víkendový řidič, který jezdí na chalupu 50 kilometrů, člověk, který denně 50 km dojíždí do zaměstnání, kluk, který si dělá řidičák a řidič kamionu, který v životě najezdil 5 milionů kilometrů. Dvě otázky. Jak poznáš, kdo z nich je dobrý řidič? Může víkendový řidič a řidič kamionu najít společnou řeč a na jaké úrovni to bude?

Děkuji Marvinovi za avízo. Tohle nemá obdoby. StvNe, tohle nemůžeš myslet vážně. Píšeš toto: "Podle mě je smyslem HLEDAT ty dobré povídkáře, kteří tu jsou třeba jen krátce a když si jich nikdo nevšimne a nepodpoří je, tak odejdou. " Přitom soustavně oceňuješ především díla kamarádíčků, kteří píšou podobným stylem (a nutno říct, že právě velice trendy, nijak neoriginálním, pouze vyumělkovaným, života zbaveným stylem) jako ty. Odchýlí-li se někdo od tvého názoru, stává se to důkazem pokleslosti? I kdyby bylo něco pravdy na tom, že vše kromě tvých děl je póvl, bylo by dobré to autorům předhazovat? Asi se neshodneme, ale já si myslím, že tenhle server by měl podněcovat začínající autory k další tvorbě a kritici by měli vždy spíše vyzdvihnout to, co se povedlo, než odsoudit to, co se nepovedlo. Na to jen taktně upozornit a navrhnout zlepšení. Do Písmáku přispívají často lidi, kteří psali do šuplíku, a odhodlali se nakonec zveřejnit, co zplodili. Odsudek pro ně může znamenat poměrně silnou ránu. Písmák není server profesionálních literátů, na to by se nemělo zapomínat. I kritika by tedy měla trochu slevit ze svých nároků. Kategoricky odsoudit si dovolím jen takový ignoranty, jako jsi ty, kteří si myslí, že mají klíč k pravdě, a přitom se plácají na pískovišti a hrají si s písmenkama místo s bábovičkama.

20 spisovatelů, dřív s tebou odmítám diskutovat. Neřeším, jestli nějakou literaturu chápeš nebo nechápeš, řeším, jestli jsi vůbec něco četl.

Smyslem PM je podle tebe asi zviditelňovat grafomany a dávat na první místo stupidní texty? Podle mě je smyslem HLEDAT ty dobré povídkáře, kteří tu jsou třeba jen krátce a když si jich nikdo nevšimne a nepodpoří je, tak odejdou. Smyslem je kladně hodnotit texty, které si to z nějakého důvodu zaslouží, abychom mohli říci hle, toto je naš mínění, toto je náš VKUS. Jenže já se vůbec nedivim, že před takovým Tvarem vypadáme jako banda hlupáků, protože my ani nemáme snahu být lepší. Nadhodnocují se tu texty jako děláné do ženských časopisů a všem je to jedno, ba naopak, je to zkrátka trend, tak buďme trendy. My připadá, že tady lidi vůbec nečtou. Řekni mi, čím podložíš své literární názory. Napiš mi 20 spisovatelů, na kterých stavíš.

1. V nominacích nikoho neomezuji. 2. To, co si o mně myslíš, mě nezajímá. Nemusíš mi to pokaždé psát. 3. Edmund je grafoman. Jeho texty mě nudí. Nehodlám se tu s nikým hádat o určování kvality textů. Za prvé to je každého věc, která se odvíjí od osobnosti každého čtenáře, a za druhé tu nikoho nezajímá, JAK je text napsán, ale CO obsahuje (přestože mi tu jistě budeš tvrdit, že tě to zajímá, jenže to asi nepoznáš, protože kdybys to uměl poznat a šlo ti o to "JAK", nikdy bys nedal na první místo tak plytký text).

1. Kandelabr - bravurní text 2. Tragicus - má hodně chyb, ale je aspoň čitelný a cosi sděluje 3. Anthemis - náznak něčeho trochu jiného Zbytek nestojí za řeč. Svědčí o pokleslých hodnotách zdejších čtenářů a tím také autorů.

můžu ještě hlasovat, i kdyžt mám 1é hodin zpoždění? Tady jsou mé hlasy: 1. Elat: Na moje stavby hled zábavná povídka, která mě možná nadchla o to víc, že jsem pár dní před jejím čtením viděl Evil Dead - a u obou jsem se bavil srovnatelně. 2. StvN: Studna výborný styl, na první přečtení zadrhávající, na druhé čtení překvapivě vtahuje. 3. jamoyce: čekání na mlčení I když mi zezačátku přišlo téma docela klišovité, objevily se v textu zajímavé momenty. Líbí se mi hlavní postava, která je podaná překvapivě plasticky - rozhodně by u ní bylo lehké sklouznout ke stereotypům, a autor se jim výborně vyhnul (mohla by to být aktivistka bojující za práva, která nenachází porozumění, nebo naopak manažerská slepice, která jen dělá, co ji ostatní přikážou, ale naštěstí není ani jedno.) Mimochodem, přišlo mi, že tenhle měsíc byly povídky obecně docela vyrovnané, neměl jsem tolik jasné favority.

1. StvN 2. Kandelabr 3. jamoyce

1. Anthemis - Bylo osm, bude deset. Jako by se nic nestalo, jen utekly dvě hodiny, ale přitom se toho stalo víc než dost. Povídka se vším všudy, dýchá z ní život, zobrazuje realitu z několika pohledů. 2. Wronski - Tíha okamžiku. Velice pěkné obrazy, převládá popis pocitů, ale přesto se v pozadí vynořuje zajímavý děj. 3. martinez - Angel / ... na Kubu a zpátky. Ze zbylých děl mě zaujala nejvíc. Hezké čtení. Vtipné pasáže i napětí.

Tentokrát se mi těžko hodnotí, protože se tu sešlo hodně (podle mého názoru) velice dobrých povídek na podobné úrovni. Tři místa jsou prostě málo... 1. StvN - Studna. Tady jsem neváhala. Beru to tak, že "Povídka měsíce" je taková povídka, která je nejen skvěle napsaná, ale něčím mimořádná, odlišuje se, nezapadne v paměti do záplavy podobných. To tady myslím platí. 2. Racek - Nikdy jsem neměl Japonku. Nadchlo mě, jak se dá nijak originální a dosti vážné téma zpracovat odlehčeně, vtipně, "nahustit" do nevelkého počtu řádků a přitom čtenáře neošidit o silný citový prožitek. 3. Kandelabr - Velrybí labutí píseň. Za jazykově vybroušené vyprávění plné fantazie a hlavně humoru situačního i slovního. Příjemně překvapila a mám chuť se k ní vracet.

1) jamoyce - Čekání na mlčení - asi nejpromyšlenější kompozice a nejlepší styl, navíc hodně aktuální dílo, dobře zachycená atmosféra ve firmě, je tam toho víc než jen ten závěr 2) martinez - Ángel - dobře podaný příběh, nechybí napětí, líbí se mi ten střet různých kultur, je to živý vyprávění, který mě hned chytlo 3) StvN - Studna - zajímavý útvar, každé slovo na svém místě, krásná "báseň v próze"

1) StvN - Studna Za styl, za křehkost, za magičnost, za ztajený "něco", který z toho dejchá, ale nikdy se tak docela nenechá zahlídnout. Za krásu. Přístup samotnýho autora k vlastnímu dílu mi sice neni blízkej, ale to sem nepatří. 2) Racek - Nikdy jsem neměl Japonku Tady se mi líbí ten správně hořkej vtip, silnej název, kterej sám o sobě dobře funguje, dobrá pointa, Japonka to celý pěkně rámuje, opravdu zábavná a povedená věc, nijak laciná. 3) Anthemis - Bylo osm, bude deset Opravdu velice "civilní" text, ale vlastně proč ne. Ty postavy žijou a to není samozřejmostí.

1. místo - Edmunt Elat - Na moje stavby hľaď, ty mocný a zúfaj si... nevim proc, ale dostalo me to.. styl.. napad.. svizny cteni.. proste tak nejak celkovje. :-) 2. místo - Anthemis - Bylo osm, bude deset. Tahle se mi libila pro svoje civilni psani.. nevim jak to jinak pojmenovat, proste jako bych nakoukla do zivota nekoho druhyho.. se vsim vsudy. Zajimavy to bylo. 3. místo - jamoyce - Čekání na mlčení. To asi za ten konec, kterej se mi moc libil, i kdyz sem se k nemu musela trosku tezkopadneji prokousat. Coz mi ale zase usnadnil styl, kterym je povidka napsana..:-)

Další dvě místa nejdeš?

studna - první místo