Prasklina

Alena odešla před čtyřmi dny. Byla rozzuřená a tvrdila, že na tváři nic nemá. Když začala mluvit o doktorce Wiedermaierové, šel jsem si lehnout na gauč a poprvé si všimnul praskliny. Alena odešla před čtyřmi dny. Od té doby jsem nevstal. Jen jednou. Abych zamknul všechny pokoje. Ta prasklina je černá a táhne se přes polovinu stropu jako had. V sobotu nebyla větší než několik centimetrů. Dnes má ke třem metrům a místy by do ní šel strčit i palec. Navíc mi přijde, že z ní jde stále větší smrad. Jakoby sousedka nademnou zemřela přesně nad místem praskliny a její tlející tělo chtělo stůj co stůj propadnou ke mně do bytu. Alena odešla před čtyřmi dny. Ležím na gauči a pozoruji prasklinu. Až se dotkne protější stěny, vstanu a půjdu to oznámit na policii. Tohle přece nemá logiku. Strop se nemůže jen tak rozlomit. Nemůže. I ten šrám na Alenině obličeji měl nějakou příčinu. Pořád mi nejde do hlavy, odkud se bere ten smrad. Pokud je sousedka opravdu mrtvá, měli by její tělo odvézt. Nechápu, že ji tam můžou nechat takhle ležet. Navíc je více než pravděpodobné, že její smrt s prasklinou nějak souvisí. Alena odešla před čtyřmi dny.

---