Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKoupím ti sluníčko
Autor
Marcela.K.
,,Prosímtě, co jí to vykládáš?
Proč jí slibuješ takové nesmysly?
Proč ji slibuješ něco, co dopředu víš, že nemůžeš splnit?“
Zarazil se:,,Vždyť je to legrace!“
,,Legrace? Slibuješ jí, že ji koupíš kolotoč! Slyšíš se vůbec, co říkáš?“
,,Beruško, tatínek ti nemůže koupit kolotoč. Víš, kampak bychom ho postavili? A navíc takový kolotoč by stál hodně peněz. Tolik nemáme.“ Podívala se zlostně na muže:,,Seš fakt hroznej!“
,,Tatí…že mi ho koupíš? “ozval se s nadějí dětský hlas.
,,No, maminka má vlastně pravdu. Kolotoč je moc drahý, ale určitě se párkrát zatočíš na čem si vybereš.“
,,Na koni?! Jsou tam koníci, já je viděla a auto a vembloud!“
Dívala se na ně, jak malá poskakuje vedle táty a měla najednou vztek sama na sebe. Zase bude za přísnou mámu a on za báječného tatínečka. Přesto se usmála, když ty dva viděla, jak spěchají na pouť.
,,Koupím ti sluníčko,“ zaslechla zase z manželův slib.
Najednou jí to bylo jedno. Kecálista, řekla si vduchu a dívala se na dcerku, která se šťastně smála a držela se tátovy ruky jako klíště.
Pět jízd na kolotoči uspokojilo Beruščinu touhu po kolotoči natolik, že se mohlo popojít k houpačkám.
Bylo horko, slunce pálilo a tentokrát se počasí na pouť opravdu vydařilo.
To jsem zvědavá, kde koupí to sluníčko, vzpomněla si po chvíli na slib, který slyšela cestou.
Před stánkem s balónky se zastavili. ,,Tak který chceš?“ zeptala se tentokrát Berušky ona.
,,Ten! Ukázala prstíkem na veliký žlutý balónek. To je Sluníčko, táta mi ho slíbil.“
Zasmála se:..Tak ať si ho táta také zaplatí,“ a schovala peněženku do kabelky.
Očko na provázku a už se Sluníčko třepetalo nad Beruščinou hlavou.
Dívala se na manžela, který si od prodavače bral ještě jeden . Usmála se. Vždycky se usmívala, když se změnil v malého kluka. Balónek s provázkem…
Otočil se k ní :,,Miláčku, tady máš kus modrýho z nebe…“ a podával jí modrý balónek.
Vraceli se domů. Malá pobíhala travou a smála se, když jí náhle provázek vyklouzl z ruky.
Podívali se všichni nahoru.
,,Pojď sem,“ řekla dcerce a přivázala svůj modrý balonek k její ručičce a utřela slzičky na tváři.
,,Táta ti koupí vše, na co ukážeš. Já ti dám jen to, co mám…“