Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNahá
12. 05. 2009
1
9
929
Autor
bluebird
Cítím se jak had svléknutý z kůže,
Daná na pospas svému osudu,
Zjizvená duše a nic už nepomůže,
Život či smrt-budu či nebudu.
Opuštěná vrba na konci života,
Nemá nikoho, kdo by se jí svěřil,
Koloběh světa-smutek, strádání, samota…
V zrcadle laguny život se zmařil.
Bílá jak vločka, svíjí se v objetí,
Vody co nikde nekončí,
Pohlcena paprsky v opojném zajetí,
Krása, co kolem mě kruhy obtančí.
Daná na pospas svému osudu,
Zjizvená duše a nic už nepomůže,
Život či smrt-budu či nebudu.
Opuštěná vrba na konci života,
Nemá nikoho, kdo by se jí svěřil,
Koloběh světa-smutek, strádání, samota…
V zrcadle laguny život se zmařil.
Bílá jak vločka, svíjí se v objetí,
Vody co nikde nekončí,
Pohlcena paprsky v opojném zajetí,
Krása, co kolem mě kruhy obtančí.
9 názorů
rozpustny_ve_vode
13. 05. 2009aleš-novák
12. 05. 2009
zaujimavy pohlad na vrbu.zvaecsa sa hovori o tom, že ten a ten alebo tá a tá je mojou bútľavou vŕbou...bez ktorej si nevieme život predstaviť.ale pohľad na to, že "bútľavá vŕba" potrebuje niekoho, pre koho je potrebná, je zaujímavý.
jako nahý se narodil každý člověk. a na pospas...no jasně, že jsme osudu napospas tak nějak, musíme vzít život a štěstí do svých rukou, něco udělat, ne jenom čekat a fňukat,...
had svléknutý z kůže tu není trefné přirovnání, ale vem si z něho příklad, odhodí starý kus svého já a nebojí se zranitelnosti v nové kůži, žije dál...
a jizvy na duši, obouchání od života je důležité.
každá krize je šance. i když se něco nepovede, vždycky se něco získá...
drž se!
jako se říká, že první palačinka patří ohni, nedej se odradit prvními nejásavými ohlasy zde.